Bratislavský rodák Gustáv Husák se stal nejmocnějším politikem v Československu poté, co se po okupaci vojsky Varšavské smlouvy přiklonil na stranu Moskvy a v dubnu 1969 se dostal do čela KSČ. O šest let později, 29. května 1975, pak získal i funkci prezidenta, ve které vystřídal Ludvíka Svobodu. Měnila se kvůli tomu dokonce československá ústava, protože vážně nemocný Svoboda odmítal rezignovat. Novela stanovila, že pokud nemůže "prezident Československé socialistické republiky vykonávat svůj úřad delší dobu než jeden rok, Federální shromáždění může zvolit nového prezidenta".
Schvalování novely, která měla předčasně ukončit mandát Ludvíka Svobody, bylo 28. května 1975 jednoznačné, stejně jako o den později volba Gustáva Husáka prezidentem. Ten získal hlasy všech 195 přítomných poslanců Sněmovny lidu a 148 poslanců Sněmovny národů Federálního shromáždění. Naprosto stejně to dopadlo i při dalších volbách hlavy normalizačního Československa v květnu 1980 a v květnu 1985. O dva a půl roku později, v prosinci 1987, začal Husákův postupný odchod ze scény. Už také vážně nemocný politik tehdy opustil funkci generálního tajemníka strany a ponechal si jen funkci prezidenta. O dva roky později jím budovaný režim padl.
