Lidija Kovařík: Pivo v Česku není jenom nápoj. Je to rituál

České pivo je fenomén, který dalece přesahuje samotný produkt. V interaktivní expozici Pilsner Urquell: The Original Beer Experience (PUX) se návštěvníci seznamují s příběhem českého ležáku od jeho vzniku v roce 1842 až po současnost, mohou navštívit školu čepování, vychutnat si večeři s pivním someliérem, zkrátka objevit, proč je pivní kultura jedním z pilířů národní identity. „Česká pivní kultura je pro mě harmonickou kombinací řemesla, tradice, historie a každodenního života,“ říká ředitelka expozice LIDIJA KOVAŘÍK.

Jste původem Chorvatka. Jak jste přišla ke svému ryze českému příjmení?

Příjmení Kovařík jsem přijala po svatbě, provdala jsem se za Čecha. Zajímavé ale je, že mé kořeny sahají do Česka už mnohem dříve. Můj dědeček se narodil v Karlových Varech a později se kvůli práci přestěhoval do Chorvatska. Zemřel, když byla moje maminka ještě malá, a rodinné vazby se tehdy přerušily. Kontakt s českou částí rodiny jsme navázali až při mé svatbě. I proto vnímám své příjmení jako krásný symbol toho, že se v mém životě znovu přirozeně propojily dvě kultury, chorvatská a česká, na které jsem upřímně hrdá.

Jakou řečí se u vás doma hovoří?

Je to přirozená směs chorvatštiny, češtiny a občas i angličtiny. Od narození mluvím s dcerami převážně chorvatsky, manžel na ně mluví česky. Vyrůstají tedy dvojjazyčně a velmi přirozeně vnímají obě kultury jako svou vlastní. Beru to jako velký dar a výhodu do života, nejen jazykovou, ale i mentální.

Bydlíte v Česku? Pokud ano, jak často jezdíte do Chorvatska?

Ano, dlouhodobě žiji v Praze. Do Chorvatska se snažím jezdit několikrát ročně. Můj manžel si zamiloval plachetnictví a chorvatské moře, takže část léta trávíme převážně na plachetnici. Zároveň pravidelně navštěvuji svou rodinu a přátele v rodné Slavonii a do Chorvatska se vracím i pracovně. Je to pro mě důležité spojení s kořeny i s lidmi, kteří formovali můj život.

Co vás zavedlo do Prahy po dokončení magisterského studia práva v Osijeku?

Po složení státní odborné zkoušky jsem poznala svého budoucího manžela. Začali jsme spolu žít v Dubrovníku, kde jsme plánovali zůstat a rozvíjet naše podnikatelské záměry. Nečekaně však přišla nabídka jeho návratu do Prahy, která se neodmítá. Rozhodla jsem se odejít s ním a zkusit život v zemi, do které jsem tehdy vstoupila poprvé. Praha mě oslovila natolik, že jsem už zůstala. Chorvatsko ale vnímám jako svou matku, domov, který má vždy otevřenou náruč a kam se mohu kdykoli vrátit.

Jak se vám daří skloubit profesní život s rodinou a dvěma dcerami?

Nemyslím si, že existuje dokonalá rovnováha v každém jednotlivém dni. Věřím spíše v dlouhodobý balanc. Jsou období, kdy více dominuje práce a jindy rodina. Každé profesní rozhodnutí, které jsem udělala, však vždy vycházelo ze srdce. Bylo pro mě zásadní dělat to, co miluji, a nacházet v tom radost i smysl. Když pracuji s vášní, čas plyne jinak. Tvorba, budování a rozvoj mě naplňují a dávají mi energii. Velmi důležitou součástí mého života je také vzdělávání a osobní růst, protože právě to mě dlouhodobě inspiruje. Rodina je pro mě kotvou. Když byly dcery malé, trávila jsem s nimi více času. Dnes mají své vlastní aktivity a povinnosti, které dělají s nadšením, a o to cennější jsou chvíle, kdy se všichni setkáme a sdílíme společný čas naplno. Vždy se snažím dávat plnou pozornost tomu, co právě dělám, ať už je to práce, nebo rodina. Kvalitně prožité chvíle, dobrá organizace a upřímnost vůči sobě i ostatním jsou pro mě klíčem k vnitřní spokojenosti.

Jak se vám v Česku líbí a co vám tu chybí?

V Česku se cítím velmi dobře. Život v jiné zemi pro mě znamenal velkou školu přizpůsobení, učení i osobního růstu. Pozorovat jiný národ, porovnávat jeho mentalitu s chorvatskou a hledat způsob, jak obě zkušenosti přijmout a propojit, mě obohatilo nejen profesně, ale i lidsky. Česká kultura mě fascinuje: respekt k tradici, pracovitost i určitá tichá vytrvalost, která je podle mě velmi silná. Co mi chybí? Moře, více slunečných dní a občas i spontánnost jižních národů. Právě kontrast těchto dvou světů však dává mému životu rovnováhu.

Vaše profesní historie je opravdu bohatá. Co všechny role, kterými jste prošla, spojuje a co vás dovedlo právě k zážitkové turistice a gastronomii?

Jsem ráda, že jsem se v životě řídila intuicí a zároveň dokázala vnímat příležitosti, které mi trh v daný moment nabízel. Každá etapa mé kariéry mě formovala a přispěla k tomu, kým jsem dnes. Právo mě naučilo disciplíně, preciznosti a jistotě v jednání i smluvních vztazích. Autorská činnost mi dala schopnost formulovat myšlenky a vyprávět příběh. Studium psychologie prohloubilo mé porozumění lidskému chování. Obchod a marketing mě naučily strategii, práci se značkou a vnímání hodnoty v očích zákazníka. A nad tím vším stojí láska k lidem, přirozená srdečnost a touha vytvářet prostředí, kde se ostatní cítí dobře. Gastronomie je mi navíc blízká od dětství, moji rodiče v ní působili, takže ji mám svým způsobem v krvi. Zážitková turistika je pro mě přirozenou syntézou všech těchto zkušeností. Spojuje strategii, emoci, detail, servis i vyprávění příběhu. Gastronomie je jedním z nejsilnějších nositelů identity národa, právě proto mě tento obor tolik přitahuje.

Spousta lidí si možná řekne, že PUX je „muzeum piva“ nebo další turistická atrakce. Jak to vidíte vy: co přesně PUX je a co podle vás být nesmí?

Pilsner Experience je živý, interaktivní prostor, který moderním a srozumitelným způsobem vypráví příběh českého ležáku a celé pivní kultury. Návštěvník se nestává jen divákem, ale součástí zážitku, a to prostřednictvím interaktivní expozice, školy čepování, pivních someliérských večeří, restaurace s kvalitní českou kuchyní, perfektně načepovaného Pilsner Urquell z dvanácti tanků, oblíbených eventových prostor, suvenýrového obchodu i pivního baru s terasou. Klíčovou roli hraje také nadšení našich zaměstnanců, kteří tvoří nejdůležitější součást celého zážitku. Naši hosté si odnášejí víc než jen fotografii na sociální sítě. Odcházejí s pochopením tradice, řemesla a kontextu, s hlubším respektem k české pivní kultuře a s pocitem, že zažili něco skutečně autentického.

Dokážu si představit, že PUX navštěvují dva typy hostů… Jak stavíte zážitek, aby si u vás přišly na své obě skupiny?

Zážitek stavíme ve vrstvách. První je vizuální a hravá, má zaujmout a přitáhnout pozornost. Druhá vrstva je edukativní, vysvětluje příběh, tradici a kontext českého piva. A třetí je autentická, prostřednictvím degustace a servisu, kde hosté skutečně ochutnají a zažijí kvalitu. Češi často oceňují preciznost, detail a kvalitu servisu, cizinci zase kombinaci zábavy, vizuálního zážitku a možnosti přiblížit se kultuře a tradici. Díky vrstvenému přístupu si každý může vybrat, kolik hloubky chce, a odnést si zážitek přesně podle svých očekávání.

Jak vypadá ideální „produkt“ v zážitkové turistice?

Ideální zážitek je autentický, promyšlený a harmonicky propojený od začátku do konce. Každý moment by měl plynout přirozeně a vzbuzovat radost, zvědavost či úžas. Důležitá je dramaturgie, aby se host mohl ponořit do příběhu a prožívat každý detail naplno. Zážitek musí přinášet emoci, která zůstane v paměti a inspiruje k dalšímu sdílení. Když lidé odcházejí s pocitem nadšení a chtějí se o zkušenost podělit, víte, že jste vytvořili něco opravdu hodnotného.

Pro gastronomii a servis platí, že největší hodnota je důvěra. Jaký máte standard u čepování a servisu?

Náš standard vychází z absolutního respektu k produktu. Pracujeme s originálním českým ležákem a dbáme na precizní čepování podle tradičních pravidel Pilsner Urquell. Vysoké standardy servisu považujeme za základ a pilíř celého zážitku. Každý den je pro nás oslavou roku 1842, kdy vznikl první zlatý ležák. Tradice pro nás znamená disciplínu, lásku k řemeslu a hrdost na českou pivní kulturu.

Co pro vás znamená pojem česká pivní kultura?

Česká pivní kultura je pro mě harmonickou kombinací řemesla, tradice, historie a každodenního života. Pivo je součástí identity, způsobem, jak sdílet okamžiky s lidmi, spojovat komunitu a udržovat tradici živou v každém doušku.

Jak tento fenomén vnímají zahraniční turisté?

Pro každého turistu je důležité zažít kulturu země, kterou navštíví, a právě proto je česká pivní kultura často fascinující. Hosty překvapí hluboká znalost čepování, příběh, který stojí za Pilsnerem, důraz na kvalitu i péče o každý detail. Pivo zde není jen nápoj, je to rituál, který spojuje historii, řemeslo a každodenní život. Tuto zkušenost si turisté odnášejí jako autentický zážitek. Většinu našich návštěvníků tvoří zahraniční turisté a vysoké hodnocení na turistických portálech potvrzuje, že jejich zážitek je opravdu výjimečný.

Pilsner je globální fenomén. Jak tento rozdíl návštěvníkům vysvětlujete?

Prostřednictvím příběhu. Začínáme u vzniku světlého ležáku v Plzni v roce 1842, kdy se narodil první Pilsner Urquell, a pokračujeme přes proces vaření, pečlivý výběr surovin až po význam chráněného označení původu. Ukazujeme, proč každý detail, od sladového základu po dokonalé načepování, ovlivňuje výslednou chuť a autenticitu piva. Zážitek přinášíme přímo ve sklenici. Hosté mohou ochutnat rozdíl, cítit péči, tradici i historii. Tím si sami uvědomí, co znamená pravý Pilsner, a zkušenost si odnášejí nejen do paměti, ale i do srdce.

Kde se pivo pije, tam se národ probouzí

České země patří k nejstarším a nejslavnějším pivovarnickým oblastem světa. Tradice vaření piva zde sahá až do raného středověku. První písemné zmínky o něm pocházejí z 10.–11. století, kdy pivo vařily především kláštery a měšťané s právem várečným.

Zásadní roli sehrála města, která získávala tzv. várečné právo – například Plzeň nebo České Budějovice. Pivo se stalo nejen běžnou součástí každodenního života, ale i významným obchodním artiklem.

Průlomovým okamžikem byl rok 1842, kdy byl v Plzni uvařen první spodně kvašený ležák zlaté barvy. Tento styl, dnes známý jako plzeňský ležák, dal vzniknout světoznámé značce Plzeňský Prazdroj a stal se vzorem pro většinu dnešních piv typu „pils“ po celém světě.

Další významnou kapitolou je rozvoj pivovarů jako Budějovický Budvar nebo Velkopopovický Kozel, které pomohly upevnit pověst českého piva v zahraničí.

Český duch se hlásí o slovo… a o pivo

I když hospody v českých zemích samozřejmě existovaly odjakživa, v podmínkách národního obrození se jejich společenská role výrazně proměnila. Do té doby šlo především o občerstvovny nebo místa k přespání pro pocestné, s rozvojem českého národního vědomí se však ve druhé polovině 19. století postupně vyvinuly ve společenská centra.

V restauracích a pivnicích se formoval český národní život, byly centry spolků a místem potkávání osobností kulturního, politického i ekonomického života rozvíjející se české společnosti.

Známým fenoménem českého hospodského prostředí se tak staly stolní společnosti, kde se u piva scházeli významní lidé a osobnosti z umělecké, politické nebo ekonomické sféry. Roli hrál i přístup habsburského režimu, který zakazoval srocování, a případné schůzky v bytech tak byly brány jako podezřelé s rizikem perzekuce.

Hospody byly podle spisovatele Lukáše Berného, jenž loni vydal už několikátou knihu mapující historii tradičních pražských hospod, zásadní i pro spolkový život, který ve druhé polovině 19. století zažíval v souvislosti s národním obrozením mimořádný rozkvět. Spolky byly formální organizace, které musely být zaregistrované u tehdejších úřadů, ale jakmile se tak stalo, už byly plně v režii svých českých členů. „Proto jich vznikalo tak strašně moc a byly jich tisíce,“ řekl Berný. Některé fungují dodneška, například Sokol, ale i sportovní kluby jako Sparta či Slavia.

Stejně jako dnes i tehdy se v dodnes známých podnicích podle Berného čepoval především Plzeňský Prazdroj, a to v podstatě od zahájení jeho výroby v roce 1842. „Je to zajímavé, protože ho jednak bylo nutné do Prahy z Plzně dostat, což zdaleka nebylo tak jednoduché jako dnes, a jednak bylo v Praze tehdy kolem 60 malých pivovarů,“ řekl. Doplnil, že velké pražské pivovary jako smíchovský či už neexistující holešovický začaly vznikat až po vzoru Plzně.

Vše vzniklo v hospodě

Podle autora je až s podivem, co všechno původně vzniklo při posezení u piva. „První úřad práce založil šéf Medvídků Karel Vendulák. Skoro cokoli, co vymyslíme, zjistíme, že vzniklo v hospodě,“ uvedl. Dodal, že možná ještě lépe než ve městě byla role hospod jako zásadních míst společenského života vidět na vesnicích. „Tam byly opravdu centrem všeho,“ řekl.

Berný ve své poslední knize mapuje čtyři tradiční pražské podniky. „Jsou vybrané tak, aby měly nějakou roli v historii, aby na nich bylo něco zajímavého. Například v Demínce se scházeli hodně literáti, spisovatelé, hudebníci a politici. U Zlatého litru hlavně ti literáti, tam zakládal Jaroslav Hašek Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Vedle Pinkasů bydlel František Palacký, takže staročeši tam měl svoje ,agitační středisko‘,“ řekl autor.

Dodal, že historicky zajímavá byla i už neexistující Choděrova restaurace, kterou otevřel v roce 1887 restauratér Josef Choděra na tehdejší Ferdinandově, dnes Národní třídě. Podle Berného šlo o první „lepší“ podnik založený Čechy, kteří jinak do té doby provozovali spíše pivnice a hospůdky. Restaurace se tak rychle stala místem, kde byly „štamgasty“ největší tehdejší osobnosti. „Od Aloise Jiráska po Tomáše Garrigua Masaryka, kdokoli něco znamenal, ten tam chodil,“ říká autor. Restaurace zanikla za první republiky.

Ministerstvo kultury loni zařadilo českou pivní kulturu na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, což je nutnou podmínkou pro případný zápis na seznam světového dědictví UNESCO. Pivní kultura se zařadila k dalším českým nemateriálním statkům, jako jsou například slovácký verbuňk, ruční výroba skla nebo loutkářství. Na seznamu je také žatecké chmelařství, které bylo v roce 2023 zapsáno i na seznam UNESCO.

 10 zemí s nejvyšší spotřebou piva na obyvatele (v litrech ročně na osobu)

LIDIJA KOVAŘÍK

• Narodila se v Chorvatsku, kde působila jako právnička. Před 15 lety se přestěhovala do Česka, kde se začala naplno věnovat psychologii, rozvoji turismu a managementu zábavního a turistického průmyslu.
• V Praze působila mimo jiné jako jednatelka IAM Illusion Art Museum.
• Je členkou Mensy ČR, Asociace úspěšných žen Chorvatské republiky a držitelkou ocenění Osobnost roku Český Goodwill, zvláštní ceny pro Chorvaty žijící mimo Chorvatskou republiku Hrvatska Domovnica a ocenění úspěšné podnikatelky Croatian Women Award.
• V osobním životě se věnuje rodině – manželovi a dvěma dětem, které považuje za svou největší inspiraci.