Německo zřídilo v Rostocku na severu země centrum pro koordinaci odstraňování munice z druhé světové války ze dna Severního a Baltského moře. Podle německého ministra životního prostředí Carstena Schneidera představuje stará munice časovanou bombu. Nebezpečí nespočívá v riziku explozí, ale v postupném uvolňování toxických látek do moře. Informovala o tom agentura DPA.
Podle odhadů leží v německých vodách Severního a Baltského moře až 1,6 milionu tun munice, z toho je asi 300.000 tun v Baltském moři. Většinu z ní po druhé světové válce potopili Spojenci při poválečném odzbrojování Německa. Část munice se nachází jen několik kilometrů od pobřeží.
Odborníci upozorňují, že hlavním problémem je postupující koroze kovových obalů, z nichž se do vody uvolňují jedovaté látky včetně trinitrotoluenu (TNT). Německé ministerstvo životního prostředí uvedlo, že jejich stopy už byly prokázány u ryb a mušlí žijících v okolí muničních úložišť. Výzkumy zaznamenaly například o 25 procent vyšší výskyt nádorů jater u platýsů ve srovnání s rybami z oblastí bez munice.
Munice představuje riziko také pro lodní dopravu a rybolov, komplikuje cestovní ruch i rozvoj pobřežních větrných elektráren. Přestože větší část munice leží v Severním moři, první etapa odstraňování se zaměří především na Baltské moře. Podle odborníků jsou tam podmínky pro vyzvedávání příznivější a ekologické riziko vyšší, protože výměna vody v Baltském moři probíhá velmi pomalu – přibližně jednou za sto let.
Součástí projektu bude mobilní plovoucí průmyslová platforma, která bude munici po vyzvednutí přímo na moři likvidovat. Zakázku na její vývoj a stavbu chce spolkové ministerstvo životního prostředí zadat ve třetím čtvrtletí letošního roku. Uvedení zařízení do provozu se očekává ve druhé polovině roku 2028.
Vývoj a stavba platformy budou stát 78 milionů eur (zhruba 1,9 miliardy Kč). Provoz včetně průzkumu a vyzvedávání munice si podle ministerstva vyžádá přibližně 70 milionů eur (1,7 miliardy Kč) ročně. Zařízení bude schopné zlikvidovat asi 750 tun munice za rok. I kdyby nebylo nutné odstranit všechny zásoby, půjde podle odborníků vzhledem k jejich množství o práci na desítky let. V krajním případě proces může trvat více než sto let.
Vědci zároveň hledají i další způsoby, jak se s pozůstatky války vypořádat. Toxikolog Edmund Maser z Univerzity v Kielu například navrhuje využití bakterií a mořských hub, které by dokázaly rozkládat drobné části rozpadající se munice a pomáhat s čištěním zasažených oblastí.
