Nejvyšší soud jasně vzkázal: omezená svéprávnost neznamená ztrátu hlasu. V přelomovém rozsudku soud kritizoval opatrovníka, který ignoroval přání a zájmy duševně nemocného muže. Opatrovnictví nesmí být nástrojem kontroly – musí být službou člověku. Právo rozhodovat o vlastním životě zůstává i těm nejzranitelnějším.
Opatrovníci nesmí vystupovat jen jako správci života a majetku lidí s omezenou svéprávností, ale spíše jako jejich pomocníci. Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku zdůraznil, že opatrovníci musí respektovat názory a přání svých opatrovanců, stejně jako jejich právo rozhodovat o vlastním životě v maximální možné míře. Rozsudek je zpřístupněný v databázi soudu.
"Rozhodnutí představuje významné posílení práv osob omezených ve svéprávnosti a potvrzuje, že opatrovnictví musí být vykonáváno výhradně v zájmu opatrovaného člověka, s respektem k jeho důstojnosti, autonomii a právu podílet se na rozhodování o vlastním životě," uvedla mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.
Kauza se týká muže, jenž má kvůli duševnímu onemocnění částečně omezenou svéprávnost, například nesmí nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahuje 8000 korun měsíčně. Jeho opatrovníkem je na základě soudního rozhodnutí jedna z pražských městských částí.
S činností opatrovníka však muž není spokojený. Například tvrdil, že mu opatrovník bránil ve zvolení advokáta, kterému důvěřoval, a že nečinil kroky k hospodárnému využití jeho bytu. Muž chtěl, aby opatrovník usiloval o rekonstrukci a pronájem bytu a zajistil právní zastoupení v pozůstalostním řízení po otci. Pražské soudy mužovy výhrady nevyslyšely, NS však verdikt zrušil a nařídil Obvodnímu soudu pro Prahu 8, aby se situací zabýval znovu.
Omezení svéprávnosti podle NS neznamená ztrátu práva podílet se na rozhodování o vlastním životě, a to zvláště za situace, kdy opatrovanec je sice duševně nemocný, ale jinak inteligentní člověk. "O to více je třeba přihlížet k jeho individuálním požadavkům, přičemž opatrovník je povinen se s nimi odpovídajícím způsobem vypořádat," stojí v rozsudku. Opatrovník by měl přihlížet k názorům svého chráněnce a jeho záležitosti spravovat v souladu s nimi, pokud tomu nebrání objektivní důvody.
"NS upozornil, že soudy dostatečně nezkoumaly, zda opatrovník při správě majetku postupoval s péčí řádného hospodáře a zda nevyužíváním bytu nevzniká opatrovanci škoda. Opatrovník podle soudu nemůže zůstávat pasivní, ale musí aktivně hledat řešení odpovídající zájmům opatrovance," uvedla Tomíčková.
Podle NS je také nemyslitelné, aby opatrovník odmítl jménem opatrovance uzavřít smlouvu o právní pomoci s vybraným advokátem jen proto, že je z minulosti navyklý spolupracovat se „svým“ advokátem. "Stále jde o prosazování zájmů opatrovaného, a nikoliv opatrovníka," zdůraznil NS.
Opatrovníky v Česku jmenují soudy, a to nejčastěji lidem s omezenou svéprávností. Rozsah oprávnění vždy závisí na konkrétním rozhodnutí soudu. Opatrovníkem bývá nejčastěji příbuzný nebo jiná blízká osoba. Pokud není k dispozici, přichází v úvahu veřejný opatrovník, nejčastěji obec. Opatrovníka může mít také člověk neznámého pobytu nebo pacient v bezvědomí.
