Před 15 lety, 11. dubna 2011, Francie jako první v Evropě zakázala nošení burky a nikábu na veřejnosti. Belgie, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko a další země následovaly plným nebo částečným restrikcemi ve školách, úřadech či dopravě. V Česku SPD prosazuje zákaz zahalování obličeje, debaty o hidžábu v školách probíhají dál. Kontroverzní trend secularismu.
První evropské zákazy burky
Před patnácti lety, 11. dubna 2011, vstoupil ve Francii v platnost zákon zakazující nošení závojů a šátků zahalujících obličej na veřejnosti, čímž se Francie stala první zemí v Evropě, kde bylo nošení burek a nikábu, což je závoj, který na rozdíl od burek nezahaluje oči, i na ulici zakázáno. V červenci 2012 ji následovala Belgie, šátek na veřejnosti je nyní zakázáno nosit i ve Švýcarsku, zákonné restrikce přijaly také Bulharsko a Lotyšsko. V roce 2017 schválil zákaz rakouský parlament, od srpna 2018 platí restrikce v Dánsku. Podobnou praxi zvažuje i Itálie, kde byl příslušný zákon představen v parlamentu loni v říjnu.
Částečné restrikce v Evropě
V několika evropských zemích dále platí částečný zákaz zahalování obličeje na veřejnosti. V Německu je od roku 2017 částečně zakázáno nosit šátky a další náboženské symboly ve školách či na úřadech. Restrikce se týkají osmi ze 16 spolkových zemí a někde se vztahují i na jarmulky nebo kříže. V Norsku schválil v roce 2018 tamní parlament zákon, který zakazuje nošení závojů a šátků zahalujících obličej ve školkách, školách a na univerzitách. A v Nizozemsku začal v srpnu 2019 platit částečný zákaz zahalování tváře, který se týká i muslimských ženských oděvů. Zakrývat obličej už si lidé nesmějí ve školách, v hromadné dopravě, v nemocnicích a na úřadech. A v Dánsku navrhla tamní vláda loni v prosinci zákaz nošení ženských muslimských oděvů burky a nikábu ve školách a univerzitách. Chce tak rozšířit již platný zákaz zahalování obličeje na veřejnosti, který vychází ze zákona platného od roku 2018.
Francouzský zákon a kontroverze
Již zmíněný francouzský zákon ve své formulaci vyloučil používat na ulici, v parku a v obchodech islámské burky a nikáb. Zákon přijali poslanci Národního shromáždění v červenci 2010 a v září téhož roku ho schválil Senát. Po svém vstupu v platnost před patnácti lety vyvolal i kritiku a kontroverzní reakce hlavně ze strany muslimů. Postihy v rámci tohoto zákona však nejsou příliš časté. V červnu 2012 například francouzské úřady vyhostily tři Saúdské Arabky, které po příletu do Paříže odmítly sundat závoj. A v říjnu 2014 zase v Pařížské národní opeře přiměli k odchodu jednu divačku, protože měla zakrytý obličej závojem a nechtěla si ho sundat. V roce 2016 se ve Francii také začaly objevovat zákazy nošení burkin, tedy plavek, kterými muslimské ženy zahalují prakticky celé tělo včetně vlasů. V některých městech to ale soud zrušil.
Situace v České republice
Problém se zahalováním dorazil i do České republiky. V březnu 2010 například jedna studentka Střední zdravotnické školy v Praze 10 podala žalobu na tuto instituci, že jí nepovolila do školy nosit hidžáb. Událost vyvolala diskuse o tom, nakolik lze v Česku tolerovat nošení hidžábu a případně i burky, která zakrývá celé tělo a obličej. Zákaz zahalování obličeje nebo jeho části na veřejnosti aktuálně v ČR prosazují poslanci hnutí Svoboda a přímá demokracie. V roce 2018 jej zákonodárci projednávali s neutrálním stanoviskem vlády. Úpravu strana SPD znovu předložila v roce 2022. Zákaz zakrývání obličeje na veřejnosti je už nyní upraven v české legislativě, pokud jde o účast diváků na sportovních utkáních či na demonstracích.
