České hospodářství má před sebou dobré vyhlídky. Přesto bychom neměli jásat předčasně. Vláda totiž místo vytváření lepšího prostředí spíše klade další překážky fungování ekonomiky, říká ekonom z brněnské Masarykovy univerzity Libor Žídek. Podle něho máme také obrovské štěstí, že jsme se narodili právě v této části planety.
Česká republika má za sebou z hospodářského hlediska celkem úspěšný rok. Solidní ekonomický růst, nízká nezaměstnanost i inflace, rozpočet v přebytku. Co více si přát?
Já bych si přál, aby vláda začala provádět nějaké reálné reformy, což z mého pohledu celé tři roky nedělala. Nerozumím, proč například v Estonsku může skvěle fungovat e-government, a tady je pokrok minimální. Navíc v případě takové reformy se stačí jen poučit a není potřeba vše vymýšlet z nuly. Stejně tak by třeba elektronizace zdravotnictví přinesla velké úspory a růst efektivity. Mimoto vláda neřeší dlouhodobé problémy, jako jsou například penze. Jediné, co udělala, bylo zrušení pilíře zavedeného předchozí vládou, ale sama s žádným řešením nepřišla.
Odkud kam vlastně české hospodářství směřuje? Dalo by se na jeho vývoji najít něco specifického v porovnání se zeměmi jako Polsko nebo Maďarsko?
Myslím, že každá ekonomika je jiná a do značné míry má odlišné problémy. Česko je hodně závislé na vnějších vlivech, zejména na hospodářské situaci v Evropské unii, kam směřuje absolutní většina českého exportu. Krize v roce 2008 byla importovaná - nebyly žádné vnitřní důvody. Zahraniční obchod ekonomice povětšinou pomáhá - poptávka ze zahraničí táhne českou produkci a konkurenční tlaky dlouhodobě přispívají k růstu efektivity. Ale v určitých momentech, jako právě po roce 2008, může dojít i k importování hospodářských problémů.
Kdy už konečně doženeme ten Západ? Pořád to vypadá, že za německé mzdy budou pracovat možná až naše pravnoučata.
Nemůžeme očekávat, že se čtyřicet let centrálního plánování překoná během několika roků. V roce 1950 byla naše životní úroveň stejná jako v Rakousku, v roce 1989 se naši jižní sousedé měli už dvakrát lépe. Nějaké představy o tom, že výkonnost socialistické ekonomiky nebyla tak špatná, jsou bohužel jen iluze. Ty čtyři dekády se překonávají pochopitelně těžko a je to dlouhodobý proces. Na druhé straně, i my jsme součástí toho vysněného Západu. Uvědomte si, že člověk s čistým majetkem kolem dvou milionů korun patří mezi deset procent nejbohatších obyvatel planety! Rozumím tomu, že se chceme porovnávat s vyspělejšími ekonomikami, ale občas žertem říkám, že bych celý tento národ přenesl na čtrnáct dní do Indie. Většině lidí by stačily dvě hodiny na to, aby zjistili, že v Česku všechno funguje vlastně velmi dobře. Čímž nechci říct, že se nemáme snažit o zlepšení stavu ekonomiky či společnosti, ale měli bychom si připustit, že jsme měli velké štěstí, že jsme se narodili právě tady.
Máte pocit, že dědictví dlouholeté vlády komunistické strany je u nás stále tak patrné?
Ano, mám obavu, že negativní jevy ve společnosti jsou důsledkem padesáti let totalitních systémů. Podle jednoho výzkumu například v roce 1989 více než polovina Čechů a Slováků připustila, že dala v předchozím roce úplatek. Bez ohledu na to, co jako úplatek vnímali, je toto číslo velmi vysoké. A nedá se očekávat, že se všichni začnou s politickou změnou chovat vzorně. Z mého pohledu rok 1989 naopak vyvalil na povrch ty nejhorší věci ve společnosti, podobně jako například rok 1945. Nezapomínejme, že řada problematických osob z devadesátých let - například František Mrázek - začínala jako veksláci za socialismu.
Vím, že se dlouhodobě věnujete procesu ekonomické transformace ve střední a východní Evropě. Jak hodnotíte tu českou?
Bez ohledu na obecné negativní hodnocení transformace českou veřejností vnímám proces velmi pozitivně. Pokaždé, když přednáším o fungování ekonomiky a společnosti před rokem 1989, uvědomuji si, jak byla transformace mimořádně složitá. Nechci říct, že se neudělaly chyby - tak složitý proces nejde udělat bezchybně - anebo že já osobně bych něco nedělal jinak, ale celkové směřování bylo zvládnuto velmi dobře, tak jako v okolních zemích. Pokud chce někdo vidět pokaženou transformaci, tak se stačí podívat na Ukrajinu nebo třeba na Bulharsko. Na druhé straně je třeba přiznat, že hodně určující pro transformaci byly výchozí podmínky. Ty byly v Československu pochopitelně nesrovnatelně lepší než na Ukrajině.
Pojďme do současnosti. Jak byste oznámkoval českou vládu za její dosavadní hospodářskou politiku a proč?
Asi bych se vyhnul známkování něčeho tak komplexního, jako je činnost vlády. Do značné míry ji totiž vnímám jako promarněnou příležitost. Současná vláda má na české poměry stabilní podporu v parlamentu a to znamená, že mohla prosazovat reformy. Jenže ty by nebyly populární, takže je nedělá. Bohužel místo vytváření prostředí spíše klade další překážky fungování ekonomiky - jako například EET nebo kontrolní hlášení DPH. Jinou věcí je stav veřejných financí. Ekonomika v současnosti funguje velmi dobře. Proto podle mého názoru není možné, aby vláda v takové situaci naplánovala státní rozpočet s šedesátimiliardovým deficitem. Zodpovědná vláda by si měla v dobrých časech chystat rezervy na ty horší.
Podnikatelé si stěžují, že vláda na jedné straně zavádí stále nové regulace, ale na straně druhé vidíme návrhy na pobídky všeho druhu. Jak toto vnímáte?
Vláda by měla podnikání pochopitelně maximálně podporovat, protože jen podnikatelé jsou ti, kteří něco vytvářejí, a to včetně pracovních míst. Vláda jen přerozděluje, co vytvořil někdo jiný. Prostředí by mělo být co nejsrozumitelnější. Když se s podnikateli bavím, stále častěji slyším stížnosti na nárůst regulace. To jsou věci, které ekonomiku v konečném důsledku podvazují. Rozumná vláda by si měla uvědomit, že její kroky mají negativa, nezastírat je a ptát se, jestli přínosy dalších regulací nejsou náhodou mnohem menší než náklady, které u podnikatelů nevyhnutelně vyvolají.
A jaké hodnocení si podle vás zaslouží Česká národní banka?
Z mého pohledu velmi dobré či výborné. Myslím, že dělá současnému stavu ekonomiky adekvátní politiku.
Co nám z ekonomického hlediska přinese rok 2017? Sem tam se objeví předpovědi, podle nichž svět stojí před další hospodářskou krizí. Máme se bát?
Učím hospodářské dějiny a ty dávají člověku do značné míry nadhled nad běžnými výkyvy české či světové ekonomiky, takže bych se určitě ničeho nebál. Z mého pohledu krizi nic nenasvědčuje, ale i kdyby přišla, tak nejde o nic tragického. Ale nějaká hospodářská krize nepochybně někdy přijde a je jen otázka, kdy. Ekonomika funguje v cyklech, tak jako příroda. Problémy vznikají v dobré době. Ale pozor, na ekonomické krizi není principiálně tolik negativního. Očišťuje totiž hospodářství od nejméně efektivních částí a tím prospívá jejímu dlouhodobému růstu.
Ale už britský ekonom John Maynard Keynes říkal, že dlouhodobě jsme všichni mrtví.
Ano, to je pravda. Chápu, že v individuálních dopadech může být krize tvrdá, jak pro podnikatele, tak pro jejich zaměstnance. Jenže bránit se těmto očistným tendencím znamená, že řešení problému jen odkládáme do budoucnosti. A čím déle je odkládáme, tím bolestivější bude. Bez krizí to bohužel nejde.
Jaká rizika na nás v příštím roce číhají?
Jedním je růst cen nerostných surovin, tedy ropy a zemního plynu. Země OPEC se nedávno dohodly na omezení těžby. Půjde ale o to, jak na to zareagují američtí producenti. V nedávné minulosti se diskutovalo o možné maximální produkci z důvodu omezených zdrojů, teď se spíše řeší maximální poptávka. Ta by měla někdy v příštím desetiletí kulminovat a následně začít klesat. Souběžně stále rostou ověřené zásoby ropy, takže po tom všem strašení z řad vědců Římského klubu máme dnes nerostných surovin nadbytek.
Hned v úvodu nového roku nastane změna v čele nejsilnější ekonomiky světa - do prezidentského úřadu USA nastoupí Donald Trump. Nakolik se dá věřit jeho proklamacím, že přehodnotí obchodní dohody, v nichž jsou Spojené státy zapojeny?
To opravdu nevím (s úsměvem). Myslím, že i on - jako všichni v politice - bude narážet na realitu. Na to, že je sice nejmocnější muž planety, ale ani on nemůže dělat všechno a porušovat dohody. A pokud by je porušoval, budou s tím spojeny velké náklady. Doufám, že se Spojené státy poučily například ze zavedení Smoot-Hawleyho celního sazebníku ve třicátých letech, který vyvolal okamžité odvetné reakce a přispěl k totálnímu kolapsu světového obchodu. Tak jako tak bych počkal na reálné kroky, které bude nový prezident dělat, a nepanikařil bych dopředu.
Takže nehrozí, že se USA stáhnou do podobného izolacionismu jako mezi světovými válkami?
Podle mě ne. Mělo by to nedozírné následky, kterých si je Donald Trump určitě vědom.
A co dohoda TTIP? Je mrtvá?
Doufám, že ne, i když je možné, že dojde k jejímu odkladu. Z mého pohledu liberalizační či hospodářsky integrační trendy dlouhodobě postupují. Mohou být přerušeny - například v meziválečném období - ale následně dojde k návratu k trendu. Zatím vidím jen výkyv trendu, nikoli jeho změnu.
Na jaře se nejspíše rozběhne proces, na jehož konci bude Velká Británie stát mimo Evropskou unii. Nakolik je to pro nás problém?
Vzhledem k tomu, že obchodní vztahy jsou relativně omezeny, myslím, že pro ČR nejde o závažný problém. Jiná věc je, že britská vláda dlouhodobě prosazovala například liberalizaci zahraničního obchodu, na níž má Česko eminentní zájem, tím pádem v EU ztrácí spojence.
Říká se, že bez Velké Británie v Evropské unii ještě více naroste vliv Německa. Je nutné se toho z ekonomického hlediska obávat?
Německo je přirozený motor evropské ekonomiky. Vzhledem k tomu, že německá ekonomika patří dlouhodobě k nejefektivnějším, je to dobrý tahoun. Horší je, pokud některé země mají s Německem stejnou měnu, ale nejsou schopny dosahovat stejného růstu produktivity. Například Řecko.
Když je řeč o Německu, tam to vypadá, že se kancléřkou opět stane Angela Merkelová. Čím si vysvětlujete, že za její vlády Německo na evropské poměry velmi dobře prosperuje?
Myslím si, že kořeny úspěchu německé ekonomiky do značné míry leží v reformách, které udělal předchůdce Merkelové Gerhard Schröder. Tamější trh práce jimi byl tehdy velmi liberalizován. Připomněl bych, že v 90. letech bylo Německo vnímáno jako "nemocný muž Evropy". Na druhé straně je také pravda, že v té době se intenzivně projevovaly zejména náklady na sjednocení. Obecně se u strukturálních reforem nedá očekávat, že se pozitivní dopady v ekonomice projeví okamžitě. Stejně tomu bylo například i za vlád Ronalda Reagana a Margaret Thatcherové. Jejich reformy přinesly své ovoce až v následující dekádě. O to menší motivaci zavádět strukturální reformy politici mají. Smetanu za ně zpravidla slízne někdo jiný.
Můžeme se z německého modelu kapitalismu nějak poučit?
Poučit se pochopitelně můžeme, ale jen z některých konkrétních reforem. Určitě nelze převzít německý model jako celek. Stejně tak nemůžeme převzít model švédský či americký, jak by si někteří přáli. Tyto představy jsou naprosto iluzorní. Modely kapitalismu jsou nutně spojeny s chováním obyvatelstva, firem i státu. Takže nemůžeme mít švédský model kapitalismu bez Švédů, protože Češi se chovají jinak než Švédové a naše formální a neformální pravidla chování nefungují stejným způsobem. Jednoduše se dá říct, že se u nás vytvořil model kapitalismu, který odpovídá současnému stavu české společnosti. Rozhodně bych k tomuto modelu nebyl mimořádně kritický. Podívejme se například na oligarchické modely v Rusku či na Ukrajině, které jsou mnohem méně výkonné.
