Úmrtí
Zemřel spisovatel Josef Škvorecký, bylo mu 87 let

Ve věku 87 let zemřel v kanadském Torontu český spisovatel a nakladatel Josef Škvorecký. Informoval o tom kanadský server The Globe and Mail, podle něhož Škvorecký v tamní nemocnici Princess Margaret Hospital v úterý brzy ráno místního času podlehl rakovině.

Známý český spisovatel odešel do Kanady po potlačení "pražského jara" na začátku roku 1969 a v Torontu spolu se svou manželkou, spisovatelkou a herečkou Zdenou Salivarovou.

"Umřel dneska v noci, ve tři ráno," řekla manželka spisovatele Zdena Salivarová bez dalších podrobností. Podle spolupracovníka Škvoreckého Václava Krištofa se pohřeb neplánuje, za dva až tři měsíce se uskuteční poslední rozloučení v Torontu.

Náchodský rodák patřil k nejznámějším českým spisovatelům v zahraničí. Mezi jeho nejoblíbenější prózy patří román Zbabělci, novela Legenda Emöke, román Tankový prapor, Prima sezóna nebo Příběh inženýra lidských duší.

K literárnímu dění ale náchodský rodák přispíval nejen jako spisovatel. Byl profesorem americké a moderní anglické literatury na torontské univerzitě, dlouhá léta vedl kursy tvůrčího psaní, překládal. Nesmazatelnou stopu pak v české kultuře zanechalo hlavně společné dílo manželů Škvoreckých - torontské nakladatelství Sixty-Eight Publishers, které vydávalo českou exilovou a samizdatovou literaturu.

Úmrtí Škvoreckého si všímají slovenská média, německá agentura dpa nebo polské internetové portály. "Josef Škvorecký je pro nás nejméně známý z trojice současných českých spisovatelů (vedle Hrabala a Kundery), díky kterým se nám češství nespojuje jenom s pivem a knedlíky, ale také se skvělou literaturou," napsal polský portál onet.pl.

Škvoreckého ocenili zástupci spisovatelské obce i politici. "Zůstává za ním jeho neuvěřitelné dílo spisovatelské i vydavatelské a myslím, že starost, jakou věnoval české literatuře v tuzemsku i v exilu, ocení až příští generace," uvedl písničkář, spisovatel a předseda Českého centra PEN klubu Jiří Dědeček. Premiér Petr Nečas řekl, že se Škvoreckým odchází po Arnoštu Lustigovi, Jiřím Grušovi, Ivanu Jirousovi a Václavu Havlovi během jednoho roku další výrazná osobnost české literatury.

Vydávání zakázaných autorů

Díky úsilí Škvoreckého a jeho manželky Zdeny Salivarové v něm vyšly více než dvě stovky knih doma zakázaných autorů. S potížemi se přitom již od počátku potýkal i Škvorecký-autor. Hned na počátku spisovatelské dráhy jej nastupující totalitní režim v tehdejším Československu přinutil psát do šuplíku, knihy mu vycházely s letitými prodlevami. "Žádná z knih, které jsem napsal jako mladý muž, tehdy nevyšla; až mnohem později," svěřil se.

Je to i případ jeho nejslavnějšího románu Zbabělci. Vznikal po únorovém puči v letech 1948 až 1949, v knihkupectvích se ale objevil až o deset let později. Román zachycující pohledem mladého Dannyho Smiřického (alias Škvoreckého) závěr války v provinčním Kostelci (Náchodě) vyvolal přímo negativní kritickou smršť. Recenzenti dílo přirovnávali k červivému ovoci či k prašivému kotěti, po vydání knihy musel Škvorecký odejít z revue Světová literatura.

Kniha, která se diametrálně lišila od tehdejší produkce, je přitom dnes považována za přelomovou událost v české literatuře a na svěžesti neztratila ani po více než půl století.

Nekonečnou inspirací byly Škvoreckému především vlastní prožitky, sny a touhy. "Každý, kdo je hodný jména spisovatel, žije z toho, co zažil do svých 18 let, protože to je život, kdy máte ještě čerstvou duši," řekl před svými osmdesátinami. "Když zestárnete, už to není tak intenzivní, to už skoro všechno člověk zažil. To je aspoň můj případ," dodal.

Josef Škvorecký se narodil 27. září 1924 ve východočeském Náchodě ve středostavovské rodině. Rané okouzlení literaturou, jazzem a dívkami mu vydrželo po celý život. Přežil totální nasazení a po válce vystudoval filozofii a angličtinu na Karlově univerzitě. Než se stal téměř ve svých třiceti letech redaktorem v nakladatelství, měl za sebou vojenskou službu i krátkou zkušenost pedagoga. O deset let později byl díky Zbabělcům již známým literátem a během 60. let se stal jedním z nejčtenějších českých spisovatelů. V době, kdy se nakrátko uvolnily politické poměry, mu vyšla mimo jiné díla Legenda Emöke (1963), Konec nylonového věku (1968), Hořkej svět (1969) či Lvíče (1969).

V roce 1969 odešel s manželkou do exilu, skončili v kanadském Torontu. Jejich prvním počinem ve vlastním nakladatelství byl Škvoreckého román Tankový prapor (1971). Ke stěžejním dílům se řadí i jeho romány Mirákl (1972) a zejména Příběh inženýra lidských duší (1977). Pro Škvoreckého netypické byly historické romány Scherzo capriccioso (1983) a Nevěsta z Texasu (1993). K autobiografické postavě Dannyho se spisovatel, jenž stále psal česky, vrátil v próze Obyčejné životy (2004).

Podle Škvoreckého knih nebo scénářů také vznikla řada filmů. Patří k nim snímky Farářův konec, Flirt se slečnou Stříbrnou, Zločin v šantánu, Tankový prapor, Prima sezona či seriál televizních detektivek Hříchy pro pátera Knoxe.

K detektivnímu žánru, do něhož v 60. letech přispěl mimo jiné sérií povídek Smutek poručíka Borůvky, se Škvorecký vrátil i později. V posledních letech v tandemu s manželkou vydali detektivní sérii Setkání v ..., například Setkání v Torontu, s vraždou (2006).

V roce 1990 Škvorecký (spolu s manželkou) obdržel Řád bílého lva III. třídy, v roce 1999 Státní cenu za literaturu a v roce 2004 se stal laureátem Ceny Jaroslava Seiferta, pro kterou si z Kanady dokonce osobně přiletěl. Tehdy se také v Náchodě zúčastnil konference o svém životě a díle. Jeho jméno v ČR nese gymnázium, vysoká škola i jedna z dalších literárních cen.