Kudy z nudy
Znuděná ruská mládež běhá po střechách jedoucích vlaků

Od svých deseti let nastupuje Saša jednou nebo dvakrát denně do vlaku na předměstí Moskvy. Ale místo toho, aby si pěkně sedl jako ostatní cestující, vyleze na střechu a běhá po vagonech soupravy, ujíždějící někdy i rychlostí přes sto kilometrů v hodině. Podobně jako on stále více mladých Rusů dává všanc svůj život, když běhá po střechách příměstských vlaků bez ohledu na nepřízeň počasí a rychlost, a to vše jen pro trochu adrenalinu a radosti z toho, že se mohou vysmát úřadům.

"Nepočítám už kilometry, které jsem na střechách vlaků naběhal. Když jsem začal, surfoval jsem denně, celé noci, nechodil jsem ani do školy," vzpomíná Saša. Sotva osmnáctiletý mladík, jehož tvář ještě nese dětské rysy, ujišťuje, že se nevystavuje žádnému nebezpečí. Pokud se ale nenapije žádného alkoholu.

"Vraceli jsme se s kamarádem z večírku, trochu jsme popili. Spadl z vlaku a byl na místě mrtvý. Přestal jsem surfovat celý týden, pak jsem se k tomu zase vrátil," říká Saša. "Běžet po střeše vlaku a dívat se na míjející krajinu dává takový pocit svobody, že nás nikdo nezastaví," tvrdí čtrnáctiletý Vladimir, který surfuje teprve rok.

K pocitu beztrestnosti přispívá nízká pokuta, která surfařům hrozí, jestliže je policie zadrží: je to sotva sto rublů (asi 57 Kč). Ta by se ale brzy měla zvýšit na pět tisíc rublů (2840 Kč), jak to již léta žádá státní železniční společnost.

"Tím se nic nezmění, spíše naopak: budeme se soustřeďovat na to, abychom se vyhnuli policii, a budeme méně věnovat pozornost vlastní bezpečnosti, a to nás možná bude stát život," znepokojuje se Saša.

Šestnáctiletý Miša před dvěma týdny cestoval na střeše vlaku, který právě zastavil v jednom nádraží, když ho začali honit moskevští policisté. "Seskočil jsem, ale spadl jsem hlavou na asfalt a celý obličej jsem měl od krve," vzpomíná. Když se vrátil domů, jeho rodiče mu pouze doporučili, aby si příště dával větší pozor.

"Na příměstských vlacích se už nudím, je to příliš snadné, žádný adrenalin. Možná že se pokusím o Sapsan," říká Saša. Jde o vysokorychlostní vlak spojující Moskvu s Petrohradem, který dosahuje rychlosti 250 kilometrů v hodině.

Běhání po střechách, přeskakování z vagonu na vagon, to není ani sport, ani zpochybňování autorit, poznamenává sociolog a ředitel výzkumného střediska Fenix Alexander Tarasov. Tam se specializuje na ruskou mládež. "Za sovětských časů se o mladé staral Komsomol, který jim nabízel sportovní nebo umělecké aktivity. Dnes pro mladé nic nemáme," prohlašuje sociolog.

Vzhledem k neexistující infrastruktuře pro mládež oznámil prezident Vladimir Putin, který často projevuje nostalgii po SSSR, že od září bude obnoven starý sovětský sportovní program nazývaný "Připraven k práci a obraně vlasti".

"To nic nevyřeší, nezabrání to mladým běhat po střechách vlaků," předpovídá Tarasov. "Je třeba se zaměřit na jejich sociální prostředí. Tyto děti pocházejí z chudých rodin, kde rodiče, většinou alkoholici a narkomani, rovněž prožívali mládí bez jakýchkoli omezení v devadesátých letech, po rozpadu SSSR," dodává.

Na malém nádražíčku Čuchlinka na jihovýchodě Moskvy prochází jen několik cestujících kolem pokladny. Většina - mládež i dospělí - raději přeskočí mřížku, aby si nemusela kupovat jízdenku.

"Nikdy nepřestanu podvádět a surfovat po vlacích. Už nedokážu zaplatit za to, abych zůstal zavřený ve vagonu. Dnes navíc znám celou oblast Moskvy nazpaměť. Vlak se stal mým domovem," říká Saša.