Velice emotivní vstup do Wimbledonu prožila Petra Kvitová. Po prosincovém vážném zranění ruky se vrátila na kurty v All England Clubu, kde dvakrát triumfovala, ve skutečně famózní formě. Výhra nad Švédkou Johannou Larssonovou pro ni znamenala opravdu hodně.
"Byla krása hrát zase na tomhle nádherném centrkurtu. Nemůžu si přát víc," řekla o dvorci, na kterém slavila v letech 2011 a 2014 grandslamové triumfy. Wimbledon má za druhý domov a centrkurt by mohl být její obývací pokoj. "To by mohl, ale asi mi ho nedají," smála se.
Už při příchodu na stadion cítila, že tentokrát je vše tak trochu jiné. "Jak jsme přišly, tak to bylo víc emotivní, a když jsem doservírovala zápas, tak mi to přišlo taky moc hezký," řekla sedmadvacetiletá Kvitová.
I publikum reagovalo poněkud jinak než obvykle, Kvitovou od začátku velmi podporovalo. "Byl to výjimečný zážitek. Když jsem přišla na kurt, tak britské publikum, které znám, aplaudovalo víc než normálně. Cítila jsem jeho energii po celý zápas," uvedla tenistka.
Zápas si Kvitová užila především emocionálně. "Nebyla to nervozita, spíš vášeň. Doufám, že to tak zůstane do konce mé kariéry," řekla někdejší druhá hráčka světa.
Tři dvojchyby hned na začátku utkání, to nebyl dobrý vstup. Nakonec se ale vše z pohledu Kvitové v dobré obrátilo. "Ani si moc neuvědomuju, že by na mně byla nějaká 'deka'. Mně nepřišlo, že bych najednou nešvihla nebo nevyskočila, ale stalo se. Najednou to bylo 0:1, ale svoje druhé podání jsem ustála a pak už to bylo dobrý," řekla sedmadvacetiletá hráčka.
Kvitová přijela na Wimbledon uhrát co nejlepší výsledek, ale celkově se žádnými velkými cíli nezatěžuje. "Přijela jsem na první zápas, ten se povedl a doufám, že teď to bude příjemnější. Přeci jen očekávání z prvního zápasu je vždy větší, ale zvládla jsem to docela dobře a jdu na druhý. Jdu zápas od zápasu a favority nefavority neřeším," řekla.
Nyní jedenáctá hráčka světa má za sebou osmé utkání po zranění. Na zápasový rytmus si musí tělo zvykat. "Dostává s nervy víc zabrat než v tréninku," řekla. Na měkké trávě nejvíc bolí bederní část zad. "A zadek z doskakování. Musí se pořád cupitat a tělo dostává zabrat jinak, než je zvyklé," řekla a spěchala na masáž a ledovou vanu s prohřátím.
"Musím protahovat, protože mám tendenci se stahovat, jak držím křečovitě raketu. Během zápasu si ruku natírám, aby neklouzala. Po zápase ji leduju a dávám zábaly na jizvy, aby se změkčily," popsala.
