V rwandském národním parku Volcanoes vědci zkoušejí sledovat ohrožené druhy pomocí environmentální DNA, která odhalí přítomnost zvířat z genetických stop v půdě či vodě. Nová metoda může zpřesnit monitoring biodiverzity a omezit zásahy do přírody, zároveň ale naráží na limity v určování počtu jedinců i dostupnosti dat.
Vědci ve rwandském národním parku Volcanoes testují novou metodu monitorování ohrožených druhů založenou na analýze environmentální DNA (eDNA), která umožňuje identifikovat zvířata podle genetických stop zanechaných v půdě a vodě. Podle odborníků jim nová technologie pomůže chránit biodiverzitu ohroženou klimatickými změnami a růstem populace, píše agentura AP.
V oblasti, kde se v mlžných lesích pohybují ohrožení kočkodani zlatí i gorily horské, tradičně komplikují výzkum hustá vegetace, strmé svahy a omezený přístup v pohraničních zónách. Dosavadní metody, jako jsou fotopasti nebo přímá pozorování, podle odborníků nezachycují všechny potřebné informace.
Vědci se proto obracejí k novým technologiím, které umožňují druhy lépe odhalovat a chránit. Technologie eDNA umožňuje výzkumníkům identifikovat druhy pomocí genetického materiálu, jako je srst nebo výkaly, které zůstávají v půdě a vodě. To při průzkumech snižuje dopad lidské interakce s divokými zvířaty. Inspiraci pro novou metodu vědci získali u svých kolegů, kteří zkoumají a chrání oceány. Od nové technologie si slibují, že jim pomůže vytvořit seznam všech druhů živočichů v zemi a lépe tak chránit biodiverzitu ohroženou změnou klimatu a populačním růstem.
Patrick Nsabimana z Africké nadace pro volně žijící zvířata (AWF) uvedl, že eDNA je velmi efektivní metoda monitorování v oblastech velkých ekosystémů, jako je právě národní park Volcanoes. "S jedním vzorkem můžete detekovat více druhů - savce, ptáky, obojživelníky a mnoho dalších," uvedl Deogatias Tuyisingize, výzkumník biodiverzity, který se projektu účastní. "Můžeme pozorovat, jak druhy osidlují tato místa v průběhu času," řekl Tuyisingize. To ochráncům přírody umožní zkoumat návrat vzácných a ohrožených druhů a zároveň nabízí včasná varování před invazivními druhy.
Metoda eDNA však má i omezení. Nedokáže spolehlivě určit počet jedinců a genetický materiál může v prostředí přetrvávat i poté, co se daný druh v oblasti nevyskytuje. Výzvou je také zpracování vzorků, které bylo zpočátku nutné provádět v evropských laboratořích. Problémem jsou i mezery v genetických databázích, které jsou v Africe méně rozvinuté než v Evropě či Severní Americe.
Výzkumníci proto nyní budují regionálně specifické databáze a do monitoringu zapojují také místní komunity a strážce národního parku. Projekt zároveň podle vědců přispěje k ochraně před pytláctvím díky lepšímu přehledu o pohybu ohrožených druhů.
