Výstava Václava Špaleho O pomíjivosti… otevírá v Nové libeňské synagoze u pražské Palmovky trojdílný pohled na zánik a proměnu světa – skrze objekty z recyklovaného olova, připomínku hrůz válek i varování před bezmyšlenkovitou náhradou přírody uměle. Výstava zároveň uzavírá třicetiletou éru Sdružení Serpens v synagoze a potrvá do 15. července.
Obrazy, instalace, objekty a fotografie zahrnuje výstava Václava Špaleho s názvem O pomíjivosti… Uskuteční se v Nové libeňské synagoze u pražské Palmovky, pro niž Špale se Sdružením Serpens od roku 1995 připravoval kulturní program. Výstava doprovází vydání stejnojmenné knihy a také předání kulturních aktivit v synagoze mezi Sdružením Serpens a spolkem Krajinou přílivu. Výstava začne dnes, potrvá do 15. července, sdělil Špale.
Své zachycení pomíjivosti autor rozdělil do tří částí. První tvoří objekty ze zdravotně riskantního olověného plechu, které bylo možné bezpečně zachovat. Plech recyklovaly příbramské kovohutě. "Uměleckou fotodokumentaci procesu recyklace pořídil David Kumermann. Videozáznam je prací Amálie Novákové," uvedl Špale.
K pomíjivosti se vztahuje rovněž druhá část výstavy, věnuje se hrozbám válek, vraždění a ničení. Poslední oddíl výstavy reaguje na výměnu přirozeného světa za umělý, podle autorů málo promyšlenou.
V sobotu 13. června se synagoga otevře festivalu Zažít Libeň 2026 akcí Adieu Serpens. Vztahuje se k pomyslnému předání pořadatelství kulturních aktivit spolku Krajinou přílivu, který v synagoze rovněž působí. Sdružení Serpens vzniklo v roce 1995, aby v synagoze uvádělo výtvarné, divadelní a hudební akce.
Součástí výstavy také bude 16. června veřejná debata o pomíjivosti jako základní charakteristice světa a o jejím vlivu na kulturu a výtvarné umění. Diskutovat budou historici umění, památkáři Milena Bartlová, Richard Biegel z pražských vysokých škol, kurátorka Národní galerie Praha Eva Skopalová, Petr Pavelec z Národního památkového ústavu, architekt a kurátor Ivo Kraml.
Nová libeňská synagoga sloužila za druhé světové války jako sklad konfiskovaného židovského majetku. Jako skladiště sloužila i po válce, například pro uložení kulis tehdejšího divadla S. K. Neumanna. Jako kulisák zde v 50. letech 20. století pracoval také spisovatel Bohumil Hrabal. Do začátku 70. let synagogu oživovaly debaty a výtvarné akce Hrabalových přátel, Vladimíra Boudníka a Egona Bondyho.
