Zatímco kazašská velkoměsta praskají ve švech pod náporem stovek tisíc nově příchozích, sever země se proměňuje v krajinu vesnic duchů. Z kdysi desetitisícového sídla Zaozernyj zbyly pouhé dvě stovky obyvatel. Zatímco lidé utíkají za prací do metropolí, vláda se snaží exodus zastavit – úspěch je však prozatím v nedohlednu.
V pomalu se vyprazdňující vesnici na severu Kazachstánu obrůstá tráva vchody opuštěných bytových domů, zatímco z jediné stále obydlené budovy se do ulice linou dětské písničky. Obec Zaozernyj je jednou ze stovek vesnic ve středoasijské zemi, které opustili téměř všichni obyvatelé, protože příležitosti mizí a mladí míří do rozrůstajících se měst, píše agentura AFP.
Vesnici obklopuje rozlehlá kazašská step, která se táhne k obzoru, jenž narušuje pouze osamělá věž cementárny. Na zdi školy visí plakát k nadcházejícím komunálním volbám - vzácná připomínka toho, že život se tady zcela nezastavil. V době rozpadu Sovětského svazu mělo město kolem 10.000 obyvatel, kteří se živili prací v nedalekém uranovém dole. Dnes jich zde žije 216.
Po podlaze bývalého městského divadla se procházejí krávy. Z bývalé nemocnice zbyla hromada sutin a horník z uranového dolu, oslavovaný na obrovské sovětské mozaice, přišel o polovinu obličeje. "Je tady klid a mír. Vždy můžu mít děti na dohled," prohlásila 33letá učitelka a matka dvou dětí Julija Sadvakasovová.
Aby se dostala do nejbližšího města, musí jet dvě hodiny po zanedbané silnici, která se při dešti nebo sněhu stává téměř nesjízdnou. "Všechno je v hrozném stavu. Kdykoli to jde, někam vyrazíme, i když je to obtížné," řekla zároveň agentuře.
Rozlehlý Kazachstán je devátá největší země světa. Ze severu na jih měří přibližně 1600 kilometrů a ze západu na východ 3000 kilometrů. S přibližně 20 miliony obyvatel zároveň patří k zemím s nejnižší hustotou osídlení.
Od přelomu století podle činitelů už zmizelo asi 1800 míst - staly se z nich vesnice duchů, kde nezbylo nic než chátrající budovy a název na mapě. Většina z nich se nachází na severu země, odkud od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 odešlo 1,2 milionu lidí.
Přibližně 25 až 30 procent kazachstánské populace žije pouze ve třech městech: v metropoli Astaně a pak na jihu země ve městech Almaty a Šymkent. "Lidé se hromadně stěhují do Astany a Almaty," řekl v červnu prezident Kasym-Žomart Tokajev, přičemž zmínil nedostatek "sociální infrastruktury" v regionech. Tento příliv vytváří na města "obrovský tlak," řekl při jiné příležitosti. V Astaně jsou přetížené školy a systémy vytápění a zásobování vodou se s přívalem lidí vyrovnávají jen stěží, dodal.
Učitelka Anara Batalovová se přestěhovala do Astany z panelového domu ze sovětské éry v malém znečištěném průmyslovém městě, protože hledala "dynamiku". "Astana mě přitáhla svými světly, mladými lidmi, ruchem, novými organizacemi, akcemi a výstavami," řekla. "Všichni naši přátelé a sousedé pocházejí z různých měst a vesnic," dodala.
Její čtvrť Kosšy, vzdálená asi 20 kilometrů od centra Astany, za posledních 25 let doslova explodovala - počet obyvatel v ní vzrostl z 2000 na 80.000.
Vláda se snaží příliv lidí do měst zastavit - aby zmírnila tlak na města a také, aby zabránila vylidňování venkova. Státem podporované finanční pobídky, které mají lidi motivovat k přestěhování na sever země, však mají jen omezený úspěch. Mnozí, kteří na tuto nabídku přistoupili, se mezitím vrátili zpět - odradily je drsné zimy a nízké mzdy.
Nyní se stát pokouší o radikálnější kroky. Od jara nemohou cizinci a etničtí Kazaši, kteří se vracejí ze zahraničí, získat povolení k pobytu ve třech největších městech.
V Zaozerném starostka Olga Žukovová upozorňuje na nedávné známky pokroku. "V loňském roce byla naše vesnice napojena na vodovod a bylo nainstalováno pouliční osvětlení," uvedla. Doufá, že její obec zachrání oživení nedaleké cementárny. Když byla loni výroba v podniku dočasně pozastavena, mnoho rodin odešlo. "Nyní zařízení obnovuje provoz, najímají se odborníci a dělníci. Vkládáme do něj naše naděje, že sem přijdou lidé a vesnice bude žít dál."
