Nesměli utratit ani korunu za dopravu a na všechno ostatní měli 2000 korun na dvojici. Dvanáct kamarádů se rozjelo stopem do šesti různých směrů – jedni skončili v Oslu, jiní v Lisabonu, vítězná dvojice až ve východní Gruzii. Na cestě dlouhé 2530 kilometrů zjistili, že nejdůležitější není mapa, ale ochota cizích lidí zastavit.
Soukromým letadlem do Lublaně, potom stopem přes Balkán, Turecko a Gruzii až do města Signagi. Tak vypadala nedávná cesta vítězné dvojice v pětidenní stopovací soutěži, která vznikla spontánně u piva mezi partou kamarádů z fotbalu. K původním osmi přátelům se postupně přidali další kamarádi a známí, celkem se nakonec zapojilo 12 lidí v šesti dvojicích. Pravidla byla jednoduchá: za dopravu nesměli utratit ani korunu a na všechny ostatní výdaje měli nejvýše 2000 korun na tým. Martin Krutina se svým parťákem nakonec urazili zhruba 2530 kilometrů vzdušnou čarou a dostali se až do východní Gruzie.
Soutěž vznikla spontánně letos na jaře při posezení s kamarády po fotbalovém tréninku. "Nejdřív nás napadlo, že bychom mohli stopovat, potom jsme se rozdělili do týmů a udělali z toho soutěž. Postupně jsme přidali pravidla a rozpočet na jídlo a další výdaje," popsal Krutina v rozhovoru vznik celé akce.
Každá z šesti dvojic pak zvolila vlastní strategii a vyrazila jiným směrem. Jedna dvojice skončila v Oslu, další v Lisabonu, jiná ve Splitu a dvě se potkaly v Sofii. Krutina s kamarádem zamířili na jihovýchod Evropy s cílem dostat se co nejdál směrem ke Gruzii.
Ještě před startem se jim ovšem podařilo získat neobvyklý způsob dopravy. Díky dohodě se soukromou leteckou společností odletěli soukromým letadlem z Prahy do slovinské Lublaně. Za dopravu nic nezaplatili, na oplátku nabídli svou práci. Let ale odstartoval ještě před oficiálním začátkem soutěže, takže se jim vzdálenost z Prahy do Lublaně do výsledku nepočítala. "My dva si to pro sebe samozřejmě počítáme, ale podle pravidel jsme začínali až ve 12 hodin v Lublani," poznamenal Krutina. I bez pomoci letecké dopravy se dostali 2530 kilometrů vzdušnou čarou od startu.
Na cestě se přitom ukázalo, že nejdůležitější součástí výbavy nebude mapa ani stopařská cedule, ale ochota lidí zastavit. Dvojice často stopovala přímo na benzinových stanicích, kde oslovovala řidiče osobně a vysvětlovala jim, kam a proč cestuje. Právě osobní kontakt podle účastníků často fungoval lépe než klasické stopování u silnice.
A lidé byli podle něj většinou velmi ochotní. Přes celé Chorvatsko je například svezl mladý chorvatský pár, který je večer pozval na pivo a druhý den zavezl až k srbským hranicím. V Srbsku zase narazili na českou rodinu mířící na dovolenou do Bulharska. Ta je vzala s sebou a pomohla jim překonat dlouhé úseky cesty včetně několikahodinového čekání v kolonách.
Výrazně jim pomohl také Bulhar Todor, který stopaře vzal do Istanbulu. Když zjistil, že se snaží dostat co nejdál bez placení dopravy, začal hledat způsob, jak jim cestu prodloužit. Přes svou dceru zjistil možnosti autobusového spojení na východ, nakonec dvojici koupil jízdenky do Trabzonu, pozval je na oběd a seznámil s rodinou. "Třeba třetina lidí nám cestou nabídla něco k jídlu. Byli jsme příjemně překvapení z toho, jak moc nám lidi chtěli pomoct," řekl Krutina.
Přestože se pohybovali přes několik zemí a často nastupovali k lidem, které nikdy předtím neviděli, většinu cesty se cítili bezpečně. "Samozřejmě jsme z toho na začátku měli trochu obavy, ale vlastně jsme se skoro celou dobu cítili v pohodě. Lidi byli strašně hodní," uvedl Krutina. Výjimkou byla až cesta přes turecko-gruzínskou hranici.
Nejhorší chvíle přišla právě tam. Řidiče, který dvojici vezl, totiž pohraničníci nechtěli pustit. Když se mu nakonec povedlo přejet, začal řešit taxi. Situace se podle Krutiny postupně stávala podivnou - muž se hádal s taxikáři a následně po nich hodil igelitovou taškou, jejíž obsah stopaři neznali.
"Nevěděli jsme, proč ho přes hranici nepustili, ani co bylo v té tašce. Mohlo to být něco bez cla, ale samozřejmě nás napadlo i to, jestli tam nebylo něco nelegálního," řekl Krutina.
Nakonec raději vyrazili sami pěšky. Byla noc, pršelo a cestou se k nim přidali ještě agresivní psi. Na benzinové stanici ale znovu narazili na člověka, který byl ochotný pomoci. Několika dalšími stopařskými úseky se nakonec dostali až do Tbilisi a následně do Signagi ve východní Gruzii.
Do cíle tak dorazili bez jediného placeného kilometru. Z rozpočtu během soutěže utratili jen drobné za veřejné toalety a několik zásob jídla, které nakonec téměř nepotřebovali. Několik korun navíc dokonce během cesty dostali od lidí, takže skončili v plusu.
Vítězná dvojice se nakonec vzdušnou čarou dostala zhruba 2590 kilometrů z Prahy, oficiálně z Lublaně pak 2530 kilometrů. Výherní cenou jim bude zábavný kalendář, na jehož výrobě se budou podílet ostatní týmy.
