Ve věku 85 let zemřel bývalý předseda Českomoravské konfederace odborových svazů, sociální demokrat, někdejší senátor a jeden z prvních českých europoslanců Richard Falbr. Podle předsedy ČMKOS Josefa Středuly zemřel 13. května. Výrazná osobnost českého odborového hnutí vedla konfederaci deset let a byla považována za schopného vyjednavače.
O Falbrově úmrtí dnes informovaly Novinky.cz s odkazem na důvěryhodný zdroj z prostředí odborů. Falbr podle Středuly zemřel 13. května a pohřeb měl v pondělí 25. května v úzkém rodinném kruhu.
Falbr se postavil do čela odborů v roce 1992 ještě v době Československa, po rozpadu společného státu pak do roku 2002 řídil ČMKOS. Byl považován za muže konsensu a obratného vyjednávače, mimo jiné se zasloužil o zlepšení postavení odborů v dialogu s vládou.
"Pamatuji si ho jako velkou postavu odborového hnutí, dal mu vliv, vedl několik úspěšných kampaní," řekl bývalý předseda vlády a sociálních demokratů Vladimír Špidla. Podle něj byl Falbr velmi přátelský člověk, který neměl ani trošku arogance a zajímal se o lidi.
Také podle bývalého předáka ČMKOS Jaroslava Zavadila byl Falbr pro odbory bez jakýchkoliv pochyb zásadní postava a také člověk se silným sociálním cítěním. Vyzdvihl i jeho roli v Senátu a Evropském parlamentu. Zmínil mimo jiné i jazykové schopnosti. "Byl to bezva kluk. Tečka. Byli jsme jedna krevní skupina. Trávili jsme spolu odborářský život v souznění. On měl opravdu sociální cítění, velmi silné sociální cítění," řekl Zavadil.
Falbr se narodil v roce 1940 v anglickém Chesteru. Jeho otec později nastoupil k 312. československé peruti Královského letectva (RAF) jako zbrojíř. Rodina žila nějakou dobu ve Venezuele, do Československa se vrátila v první polovině 50. let minulého století. Falbr absolvoval obchodní akademii. Poté pracoval v podnicích zahraničního obchodu a dálkově studoval práva, která dokončil v roce 1969. V odborových funkcích začal působit koncem 60. let minulého století. V roce 1990 se stal místopředsedou československé odborové centrály, podílel se na polistopadové obnově odborů. V roce 1992 se do čela České a Slovenské konfederace odborových svazů postavil. Po rozpadu společného státu ho odboráři zvolili předsedou ČMKOS. V médiích si vysloužil přezdívku "táta pracujících" či "táta odborů". V roce 2002 ho v předsednické funkci vystřídal Milan Štěch.
V roce 1996 Falbr uspěl ve volbách a nastoupil do Senátu. Senátorem byl do léta 2004. Tehdy se stal jedním z prvních českých europoslanců. Funkci vykonával deset let po dvě volební období. V roce 2014 se jako šestka kandidátky ČSSD do Euvropského parlamentu už nedostal. Zůstal ale dál veřejně činný, působil například v tripartitě Ústeckého kraje. Angažoval se ve Sdružení přátel interbrigadistů, tedy lidí, kteří za španělské občanské války ve 30. letech minulého století bojovali na straně republikánů. K nim měl blízko díky otci, který se v roce 1936 jako čtyřiadvacetiletý přidal na stranu protifrankistických bojovníků.
