Zřícení dopravního Boeingu 747 americké společnosti TWA na lince do Říma s mezipřistáním v Paříži, jehož trosky skončily 17. července 1996 ve vlnách Atlantiku nedaleko New Yorku, patří k nejhorším leteckým katastrofám v historii Spojených států. Krátce po startu z newyorského Kennedyho letiště tehdy zahynulo všech 230 lidí na palubě.
Více obětí si vyžádalo jen zřícení letadla DC-10 v Chicagu v květnu 1979 s 275 mrtvými a newyorská nehoda Airbusu A-300 z listopadu 2001 s 265 oběťmi. Například při teroristických útocích z 11. září 2001 zahynulo na palubách čtyř unesených letadel 265 lidí, včetně 19 únosců.
Nehoda letu TWA 800 z července 1996 vstoupila do historie také jako jedno z nejnákladnějších vyšetřování v dějinách civilního letectví, pátrání po příčinách zřícení boeingu přišlo na zhruba 27 milionů dolarů. Navzdory tomu se však nepodařilo dospět ke zcela jasným závěrům, proč Jumbo Jet pouhých 12 minut po startu explodoval.
Odborníci se po mnoha měsících shodli na tom, že za letu vybuchla prostřední palivová nádrž, ale nebyli si jisti, zda se tak stalo v důsledku technické závady, pumového atentátu nebo úmyslného či náhodného zásahu raketou. Nakonec se přiklonili spíše k technické závadě s tím, že explozi pravděpodobně způsobila jiskra z nezabezpečeného senzoru paliva a konstrukční chyba, kdy pod nádržemi byly umístěny klimatizační jednotky, které nadměrně ohřívaly nádrž i palivo v ní.
