Je tomu osmdesát let, co Američané osvobodili koncentrační tábor Buchenwald nedaleko Výmaru v Německu. Byl jedním z prvních, Hitler ho založil ještě před válkou a nacistický režim se na něm učil jak věznit i zabíjet.
Koncentrační tábor Buchenwald, který 11. dubna 1945 osvobodila americká armáda, byl jedním z největších a nejhorších v Německu. V letech 1937 až 1945 táborem a jeho pobočkami prošlo 250 000 vězňů několika národností. Asi 56 000 lidí zde zahynulo. Ve stejný den Američané vstoupili i do pobočného tábora Mittelbau-Dora, kde bylo drženo na 60 000 lidí a odhadem třetina z nich nepřežila.
Buchenwald nacisté zřídili několik kilometrů za městem Výmar v červenci 1937. Prvními, kdo okusili jeho peklo, byli příslušníci protinacistického odboje a náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, homosexuálové a také obyčejní kriminálníci. K těmto skupinám však začali přibývat Židé a sovětští váleční zajatci. Vedle mužské části v Buchenwaldu fungoval i ženský tábor. Počet vězňů vzrostl od tisícovky v červenci 1937 až na 80.000 osob v březnu 1945.
Vězni pracovali v nedalekých lomech a v dalších desítkách přidružených provozů, včetně podzemní továrny Mittelbau-Dora. Umírali kvůli nelidským podmínkám a nemocem, někteří z nich byli popraveni nebo umučeni. Nejsmutnější kapitolou Buchenwaldu se staly pseudolékařské pokusy na vězních.
Osvobození tábora se dočkalo přes 20.000 vězňů. Byl mezi nimi například nositel Nobelovy ceny za mír, židovský spisovatel a myslitel Elie Wiesel. Buchenwaldem prošlo i zhruba 7800 Čechoslováků, včetně spisovatelů a publicistů Ferdinanda Peroutky, Josefa Čapka, Arnošta Lustiga, průmyslníka Jindřicha Waldese či herce Josefa Větrovce.
