Je autorem slavné teorie relativity, i když za ni Nobelovu cenu nezískal. Jeho jméno i fotografii s bílou hřívou a vyplazeným jazykem zná každý, ale jeho převratným vědeckým objevům, které asi nejzásadnějším způsobem ovlivnily vědu a myšlení 20. století, rozumí málokdo. To je Albert Einstein, americký fyzik německého původu, který působil krátce i v Praze a jehož proslulý vzorec pro vztah mezi energií a hmotou E = mc2 je nazýván "nejslavnější rovnicí na světě".
V pátek 18. dubna uplyne už 70 let od jeho úmrtí. Objevy tohoto občasného hráče na housle a vegetariána jsou ale v centru vědy i v 21. století - například v únoru 2016 američtí vědci zveřejnili, že poprvé na obřím laserovém detektoru LIGO zachytili takzvané gravitační vlny, jejichž existenci začátkem 20. století v rámci své všeobecné teorie relativity předpověděl právě Albert Einstein.
Zrození moderní fyziky
Einsteinovo originální dílo stojí u zrodu moderní fyziky a navždy změnilo pohled například na energii a hmotu a na vztah prostoru a času. Mezi jeho největší objevy patří speciální teorie relativity (1905), myšlenka kvantování elektromagnetického pole a vysvětlení fotoelektrického jevu (1905), vysvětlení Brownova pohybu (1905) a snad nejvíce obecná teorie relativity (1915), která doposud nejlépe popisuje vesmír ve velkých měřítkách.
Bouře jménem relativita
Svou teorií relativity rozpoutal skutečnou bouři. Tvrdil totiž, že chápání světa vytvořené na základě "zdravého rozumu" neplatí a že Newtonovy zákony, na kterých dosud stála fyzika, jsou pravdivé jen při nízkých rychlostech, zatímco při rychlostech blížících se rychlosti světla se dějí nevídané věci: čas se chová, jako by byl z gumy, zdánlivě tuhá tělesa mění rozměry a hmotnost téhož objektu roste s přibývající rychlostí.
Pro mnohé nepochopitelnou teorii se pokusil vysvětlit: "Dříve si lidé mysleli, že když ze světa zmizí všechny věci, zůstane na něm ještě prostor a čas. Podle teorie relativity však s těmito věcmi zmizí prostor, i čas." Od zveřejnění se uskutečnily tisíce pokusů, které měly teorii vyvrátit, ale ta se vždy ukázala být "relativně" pevná. Přesto v ní jsou "slabší" místa. Poté, co se ukázalo, že se vesmír rozpíná, sám Einstein označil svoji takzvanou kosmologickou konstantu za omyl.
O Einsteinově nejslavnější teorii někteří tvrdili, že nepřímo vydláždila cestu pro relativismus v morálce, umění i politice. Podle historika Paula Johnsona ale přenášení relativity do oblastí mimo fyziku vzniklo spíše z nepochopení Einsteinova díla, protože pochopení teorie relativity - na rozdíl od poměrně srozumitelné newtonovské fyziky - vyžadovalo větší úsilí.
Od kvant k bombě
Ve střední části své kariéry Einstein významně přispěl ke statistické mechanice a kvantové teorii. Zvláště pozoruhodná byla jeho práce o kvantové fyzice záření, v níž se světlo skládá z částic, později nazývaných fotony. Spolu s fyzikem Satyendrou Nathem Bose položil základy Boseho-Einsteinovy statistiky.
Nobelovu cenu za fyziku získal Einstein, kterého časopis Time zvolil největší osobností 20. století, v roce 1921 za vysvětlení takzvaného fotoelektrického jevu z roku 1905 (v tomto "zázračném roce" vypracoval čtyři revoluční vědecké práce; tento objev přitom stál u zrodu vynálezu televizní kamery).
Jeho proslulá rovnice E = mc2 o vztahu mezi energií a hmotou umožnila dospět až k uvolnění jaderné energie a vytvoření atomové bomby. Vědec u její přípravy nepomáhal, nicméně její vznik nepřímo inspiroval. Americkému prezidentovi Franklinu Rooseveltovi poslal 2. srpna 1939 (měsíc před začátkem druhé světové války) dopis s varováním, že nacistické Německo možná pracuje na vývoji ničivé zbraně. Roosevelt Einsteinův apel vyslyšel a spustil takzvaný projekt Manhattan, který vyústil ve svržení bomb na Hirošimu a Nagasaki. Einstein toho veřejně litoval.
Einstein proti bombě i diktaturám
V dopise dvojnásobnému nositeli Nobelovy ceny Linusu Paulingovi, který byl zveřejněn až v roce 1985, napsal: "V životě jsem udělal jednu chybu. Podepsal jsem dopis prezidentu Rooseveltovi, v němž jsme se stavěli za sestrojení atomové bomby."
Později Rooseveltovi napsal ještě dva dopisy: v březnu 1940 líčil své znepokojení nad vzrůstajícím zájmem Německa o uran a v dubnu 1945 na něj naléhal, aby nepřipustil atomové bombardování japonských měst.
Humanista Einstein vystupoval proti nacistické i komunistické diktatuře, přesto jej americká FBI podezřívala ze špionáže pro komunistické státy. Podezření se nepotvrdilo. Naopak v roce 1950 poslal dopis československému prezidentovi Klementu Gottwaldovi, v němž protestoval proti procesu s Miladou Horákovou.
Praha, Curych, Amerika – Einsteinův svět
Fyzik též strávil 18 měsíců v letech 1911-1912 v Praze. Tehdy dvaatřicetiletý vědec zde poprvé získal titul řádného profesora teoretické fyziky na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity. V Praze, kde hrával na housle a diskutoval se spisovateli Maxem Brodem či Franzem Kafkou, sepsal na deset odborných článků a některými z nich položil základy k obecné teorii relativity.
Rodák z Německa Einstein se v roce 1895 přestěhoval do Švýcarska a následujícího roku se vzdal německého občanství. V roce 1897 se ve svých 17 letech zapsal do programu učitelství matematiky a fyziky na švýcarské spolkové polytechnické škole v Curychu, kterou absolvoval v roce 1900. O rok později získal švýcarské občanství, které si ponechal po zbytek života, a poté získal stálé místo na švýcarském patentovém úřadě v Bernu.
V roce 1905 předložil na Curyšské univerzitě úspěšnou doktorskou práci, v letech 1911-1912 pobýval v Praze. V roce 1914 se přestěhoval do Berlína, kde nastoupil do Pruské akademie věd a na Humboldtovu univerzitu a v roce 1917 se stal ředitelem Fyzikálního ústavu císaře Viléma; stal se také znovu německým občanem. V roce 1933, kdy byl Einstein na návštěvě USA, se v Německu dostal k moci Adolf Hitler. Zděšen nacistickým pronásledováním svých židovských spoluobčanů se rozhodl zůstat v USA a v roce 1940 získal americké občanství.
Rodák ze židovské rodiny v bavorském Ulmu (14. března 1879) byl dvakrát ženatý. Poprvé s Milevou Maričovou (původem z Vojvodiny v dnešním Srbsku), se kterou se seznámil během studií v Curychu. Měli spolu dva syny. Podruhé se oženil se svou sestřenicí Elsou, která zemřela v roce 1936. Údajně měl poté románek se sovětskou špionkou Margaritou Koněnkovovou, poslední jeho přítelkyně, Johanna Fantová, pocházela z Čech. Prvně se setkali v roce 1929, poté po její emigraci do USA v roce 1940. Zůstali spolu až do Einsteinovy smrti 18. dubna 1955 v Princetonu.
