Za více než 160 let existence byl telegram u všeho důležitého, co se ve světě přihodilo, ale i nositelem radostných či smutných událostí téměř v každé rodině. Tato tisková zpráva, zaslaná pomocí telegrafu nebo dálnopisu, představovala expresní komunikační nástroj, který se začal hojně využívat ve druhé polovině 19. století a upadat v 90. letech 20. století, kdy ho nahradily mobilní telefony a internet. V ČR skončila tato služba před patnácti lety, 31. března 2010.
"Posílám ti telegram, telegram vrať se zpátky, posílám ti telegram, telegram, na dva řádky," zpívala v roce 1985 Hana Zagorová v písni Telegram. Ve své době to byl způsob nejrychlejšího předání zprávy na velkou vzdálenost. Zprávy pomocí telegramu byly adresátovi předávány v tištěné podobě, text mohl být i vytištěn na proužcích papíru nalepených na blanket. Telegram se doručoval někdy ihned, někdy se donesl při roznášení pošty, často si musel adresát pro tuto zprávu dojít na místní poštovní úřad. Pokud měl adresát telefon, přečetla mu pošta telegram do telefonu. U blahopřání mohl být telegram vytištěn na ozdobný blanket.
Až do nástupu mobilních telefonů a internetu byl telegram jednou z nejrozšířenějších poštovních služeb. Podával se osobně nebo telefonicky na poště, platilo se za počet slov. Proto převládala převážně strohá sdělení. Text byl bez diakritiky, místo tečky oddělovalo věty slůvko "stop". Prý proto, že lidé tak začali šetřit peníze - interpunkční znaménka se totiž platila zvlášť, zatímco slovo "stop" bylo zdarma. Největšího rozmachu dosáhlo podávání telegramů v období mezi světovými válkami. Telegrafní a poštovní společnosti tehdy zaměstnávaly tisíce poslíčků, kteří depeše roznášeli nebo rozváželi na kolech a v autech. Zatímco v dobách socialismu vychrlily dálnopisy kolem deseti milionů telegramů ročně, loni přijali pracovníci 3337 pošt pouze 756 telegramů. Strmý pád nastal s nástupem elektronické komunikace v 90. letech.
Objev možnosti rychlého zasílání zpráv na dálku patří k vynálezům, které doslova změnily svět. První pokusy o přenos informací sahají daleko do historie (poštovní holubi, kouřové signály, bubny). Koncem 18. století začala Francie i další země používat optickou telegrafní síť, tedy soustavu stožárů s rameny, jejichž poloha vyjadřovala jednotlivé znaky. Tu pak nahradil elektromagnetický telegraf, který později zdokonalil americký malíř a vynálezce Samuel Morse. Ten vymyslel i systém v telegrafii použitelných značek - Morseovu abecedu.
První klasický telegram poslal 24. května 1844 právě Morse z Washingtonu do Baltimoru. Telegram se záhy stal významným komunikačním prostředkem. V polovině 50. let 19. století podmořské kabely spojily Francii s Anglií a posléze i Anglii a Spojené státy a další státy. V českých zemích byla zřízena první telegrafní linka v roce 1846 z Vídně do Brna, o rok později byla prodloužena do Prahy. Od února 1850 mohla tuto službu na území dnešní České republiky využívat i veřejnost.
Prostřednictvím telegramu se v minulosti sdělovaly veškeré důležité informace, od těch politických a hospodářských, které hýbaly světem, až po soukromé týkající se jednotlivců. Pomocí Morseovy abecedy bylo například oznámeno příměří v obou světových válkách, telegramem se údajně v listopadu 1918 o svém zvolení prvním československým prezidentem dozvěděl Tomáš Garrigue Masaryk, který byl v té době v USA.
Přenos textu zakódovaného v Morseově abecedě pomocí telegrafu postupně nahradil dálnopis. Používání morseovky v telegrafické komunikaci bylo ukončeno v roce 1999, kdy tuto abecedu jako prostředek tísňového volání přestaly používat námořní lodě. Pomocí dálnopisu putoval text po speciálních nebo telefonních linkách nezakódovaný, takže informace bylo možné okamžitě číst. V Česku byl provoz tuzemské dálnopisné sítě ukončen v létě roku 2008.
