Tu ikonickou fotografii viděl asi každý. Po dlouhých letech války symbolicky zavlál rudý prapor sovětské armády na budově Říšského sněmu v Berlíně. Dosud kolem tohoto aktu panují nejasnosti i legendy.
Faktem je, že slavná fotka vztyčování vlajky Rudé armády byla naaranžovaná. A dokonce i retušovaná – sovětský voják měl totiž na zápěstí hned několik náramkových hodinek. To jasně značilo rabování, které měli sovětští vojáci přísně, ale neúspěšně zakázané.
Ona slavná fotografie vznikla až 2. května, ačkoliv si ji Stalin přál udělat už tři dny předtím, tedy ještě před svátkem práce 1. května. Ve skutečnosti zavlála rudá vlajka nad Berlínem podle jeho přání, jenže v tu chvíli byla tma a nešlo fotografovat.
Pak už přicházejí více méně bizarní detaily, které se kolem celé záležitosti točí. Včetně sporu o to, kdo jako první vlajku vyvěsil, kdy to bylo a proč se do toho sovětským vojákům nechtělo.
První byl prý voják Michail Minin. Dostal za to Řád rudého praporu
Jako voják, který vztyčil rudou vlajku na budově dobytého Říšského sněmu v Berlíně, se do dějin zapsal sovětský voják Michail Minin (1922-2008). Stalo se tak zhruba hodinu a čtvrt před půlnocí 30. dubna 1945, tedy dva dny před tím, než válečný fotograf Jevgenij Chalděj pořídil svůj ikonický snímek vyvěšování praporu. Když totiž Minin šplhal na budovu německého parlamentu, nebyl žádný fotograf v dosahu - a navíc byla tma.
"Válka byla už vyhraná a nikomu se té noci nechtělo umírat... Důstojníci vojákům slibovali, že za vyvěšení vlajky dostanou řád Hrdiny Sovětského svazu, ale ani to moc nepomáhalo," vzpomínal po letech Minin. Podle tradované verze si totiž sovětský vůdce Josif Stalin přál, aby rudá rudá zástava zavlála nad Říšským sněmem před 1. květnem, tedy Svátkem práce. Minin toto přání nakonec vyslyšel, ovšem za svou válečnou pouť z Leningradu do Berlína nakonec získal jen méně prestižní Řád rudého praporu.
Zájemců o prvenství ve vztyčení je víc. Dokonce i žena
Minin, jehož čin vyšel najevo až po mnoha letech, ovšem není jediným, komu se vyvěšení sovětské vlajky nad Reichstagem ještě před pořízením slavné fotografie připisuje. Dalším je rudoarmějec Rachimžan Koškarbajev, který to podle jedné verze dokázal také 30. dubna, ale již odpoledne. Kazašská vláda mu za to v roce 1999 posmrtně udělila titul národního hrdiny. O prvenství se v roce 1994 také přihlásila majorka Rudé armády Anna Nikulinová.
Slavný Chaldějův snímek z 2. května vznikl již po konci bojů a je pouhou rekonstrukcí skutečných událostí. Chaldějovi posloužili k focení tři náhodně vybraní vojáci a snímek byl také upraven. Jako symbol vítězství je zákonem chráněna vlajka, kterou vztyčili nad Říšským sněmem 1. května vojáci Alexej Berest, Michail Jegorov a Meliton Kantarija.
A aby toho nebylo málo, sám autor fotografie Chaldějev ve svých pamětech uvedl, že ve skutečnosti vlajku vztyčili opět náhodně oslovení vojáci na ulici, ovšem jiní - Alexej Kovaljov, Abdulachim Ismailov a Leonid Goryčev.
Snímek byl poprvé zveřejněn 13. května 1945 v časopise Ogoňok. Rychle se stal velmi populárním a byl přetiskován v řadě dalších periodik a knih. Stal se jednou z významných historických fotografií, dokumentujících klíčové události 20. století.
