Pokles konzumace alkoholu, který odborníci zaznamenali během epidemie covidu-19, se opět vrátil na původní úroveň, u žen dokonce překročil dřívější hodnoty. Informuje o tom časopis TÝDEN.
Ročně Češi vypijí v průměru čtrnáct litrů čistého lihu na osobu. V důsledku intoxikace alkoholem zemře každý rok přibližně sedm tisíc lidí, což je desetkrát více než počet úmrtí souvisejících s užíváním nelegálních drog.
Odborníci v rámci probíhající osvětové kampaně Suchej únor varují, že za hranou rizikového pití alkoholu je přes milion Čechů. K závislosti má „nakročeno“ více než 1,5 milionu lidí. Závislí na alkoholu umírají v průměru o 24 let dříve než běžná populace.
Celospolečenské dopady užívání alkoholu odborníci vyčíslují na 50 až 57 miliard korun, na spotřební dani se vybere zhruba 14 miliard.
Lékaři spojují alkohol s vyšším rizikem vzniku většiny druhů rakoviny, obezity, vysokého krevního tlaku nebo nemocí jater. Za typický problém dlouholetého alkoholika se považuje například cukrovka druhého typu kombinovaná s neuropatiemi. Léčba je nákladná: „Bavíme se o řádově desítkách milionů za ,kariéru‘ toho kterého člověka,“ uvedl přednosta Kliniky adiktologie ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze (VFN) Michal Miovský. Vyšší stovky tisíc korun stojí také léčba žloutenky typu C.
Pozitivní vliv malého množství alkoholu na zdraví je podle lékařů mýtus, který vyvracejí nové studie. „Předchozí studie měly většinou pochybnou metodiku zjišťování, a na jejich výsledky proto nelze spoléhat. Naopak se ukazuje, že benefit konzumace alkoholu v malém množství je sporný, ve větším množství už je pak alkohol vyloženě toxický,“ varuje přednosta I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u svaté Anny Jan Krejčí.
Fronty na lůžko
Specializovanou péči by potřebovaly v Česku stovky tisíc lidí, terapii kolem 1,5 milionu a alespoň krátkou intervenci lékaře až 3,5 milionu obyvatel. Léčí se desítky tisíc lidí ročně.
Odborníci ale například nevědí, kolik je v české populaci takzvaných zelených vdov, jak odborníci označují manželky z rodin žijících v satelitních městečkách. Podle adiktoložky Adély Zeniny jde o specifický fenomén alkoholismu žen, které „s příchodem dětí přišly o svou podstatu, manželé tráví většinu času v práci a ženy jsou osamělé. Častá je u nich kombinace alkoholu s léky,“ vysvětlila.
Problémem je, že pacient, jenž se chce léčit, čeká na volné lůžko pro zahájení léčby závislosti týdny, někde i více než půlrok. Uvedl to bývalý primář adiktologické kliniky VFN Petr Popov. Na nedostatečné kapacity pro léčbu závislých upozorňuje také Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti. Vznikají podle něj proto v posledních deseti letech i soukromá zařízení, kde však péče není hrazená zdravotní pojišťovnou.
„Dnes v České republice, když někdo potřebuje zahájit léčbu závislosti, vždycky narazí na to, že nejsou schopni ho přijmout okamžitě. Čekací doby jsou v řádu týdnů a měsíců, někde i půl roku,“ upozornil Petr Popov.
Většina léčeben vznikla podle něj na přelomu 19. a 20. století, což definuje prostředí po pacienty, ve kterém lidé obvykle stráví několik měsíců. „Dříve bývaly běžné i ložnice s dvaceti lůžky. Snaží se prostředí zlepšovat, ale pořád jsou tam minimálně tři nebo čtyři postele,“ doplnil. Soukromníci podle něj mají možnost udělat prostředí přívětivější, například jednolůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením.
Pobyty v "pakárnách" se zkrátí
Systém léčby závislých na alkoholu ve VFN pochází z 50. let minulého století. Nyní se podle Michala Miovského změní. Pobyt bude výrazně kratší a individualizovanější, důraz klinika klade na ambulantní péči.
„Potřebujeme individualizovat péči. Lidé přicházejí jak v různých stadiích problému, tak s odlišnými potřebami,“ uvedl přednosta. Takzvaný jádrový program léčby závislostí ve VFN se formoval před 70 lety a lidé na oddělení tráví dosud zhruba tři až čtyři měsíce. „Naše programy byly poměrně drsné, jsou tím pověstné,“ řekl. Zároveň ale program podle něj trochu sváděl k pasivitě.
Nově budou závislí na klinice pobývat kratší dobu, třeba i jen dva týdny, pak budou do zařízení docházet. „Je asi očekávatelné, že tento model nebude vyhovovat všem. Budou skupiny pacientů, pro které nebude dostačující,“ uvedl přednosta.
Dodal, že pro takové pacienty jsou v Česku jiná pracoviště. VFN chce více těžit z toho, že sídlí v centru Prahy, chce tak nabízet kratší pobyt kombinovaný s ambulantní léčbou, aby lidé mohli snáze pokračovat třeba ve svém pracovním životě.
Právě na ambulantní péči, která je podle Miovského oblastí, kde kapacity nejvíc chybějí, klinika klade důraz. „V posledních deseti letech jsme se snažili výrazně posílit ambulantní sektor,“ řekl. Uvedl, že za poslední dva roky stoupla ambulantní péče o závislé ve VFN o čtvrtinu. Léčilo se 469 mužů a 544 žen.
„V letošním roce se chystáme ke spuštění centra duševního zdraví,“ dodal. Tato centra přinesla do českého zdravotního systému reforma psychiatrie, kombinují zdravotní a sociální péči a umožňují ambulantní péči i lidem, kteří by dosud museli být hospitalizovaní.
Síla vůle
Samotná léčba je podle Miovského obtížná. Pacienti se k léčbě často vracejí, úspěch na první pokus je výjimečný. „Opakování léčby a nové pokusy, to patří k této nejtěžší skupině a není v tom žádná ostuda,“ dodal. Podobné je to podle něho i u jiných chronických pacientů, kteří musejí pro zlepšení zdraví změnit svůj život, třeba u lidí s obezitou.
Komu se podaří léčbu zvládnout, si podle Miovského zaslouží i obdiv. „Máme spoustu někdy až neuvěřitelných příběhů lidí, které už všichni odepsali, a oni to prostě nakonec ,dali‘ a fungují – a fungují úspěšně. Je fakt někdy dojemné, když je potkáte, a víte, čím jste s nimi v terapii prošli a čím dnes opět jsou,“ popsal.
Někteří zažili traumata nebo těžké životní situace, jako je ztráta partnera nebo dětí. „To prostě pak jen žasnete, že to nakonec zvládli a dokážou nejen zachránit sebe, ale být znovu i pro někoho jiného,“ dodal.
Co je rizikové pití?
Odborníci definují několik kategorií pijáků. Umírněné pití je definováno jako užívání méně než dvou alkoholických nápojů denně u mužů a jednoho nápoje u žen, rizikové pití jsou až tři nápoje u mužů a dvě u žen a pití více alkoholu označují za škodlivé.
Rizikové pití v datech Státního zdravotního ústavu vykazovalo 6,5 procenta mužů a deset procent žen, škodlivé 8,7 procenta mužů a čtyři procenta žen. Nejčastější konzumovali alkohol ve zvýšené míře lidé ve věku 45 až 64 let. V této věkové kategorii je více než 16 procent respondentů, kteří vykazují známky rizikového nebo škodlivého pití.
Brzy se s alkoholem setkávají i děti. Podle výzkumů SYRI některé s alkoholem udělají zkušenost v necelých dvou letech, jako tříleté s ním v nějaké formě má zkušenost 18 procent dětí, v pěti letech 23 procent.
Celoživotních abstinentů jsou v Česku asi tři procenta, asi čtvrtina uvádí jako důvod životní styl a šestina zdravotní důvody. V posledním roce abstinenci v průzkumu SZÚ uvádělo 12,6 procenta respondentů. Nejčastěji abstinují lidé starší 65 let a pak také lidé v kategorii 15 až 24 let.
