Konec liberálních snů, začátek populistického pekla: Trudeau, Okamura a Fico v akci

Konec kanadského gendermana

Kanadský premiér Justin Trudeau měl být před pár lety zářným příkladem moderní liberální politiky. Syn slavného otce, charismatický a mladý politik, který přinesl Kanadě novou vlnu optimismu, otevřenosti. 

Když v roce 2015 nastoupil do úřadu, svět mu tleskal – Kanada se zdála být vzorem úspěšné společnosti a Trudeau ten, pro kterého není liberalismus jen prázdné slovo. Jenže dnes je Trudeau ztělesněním toho, jak liberální politika může skončit v absurdním progresivním marasmu nesvobodného myšlení. Jeho původně pozitivní cíle – boje proti rasismu, posilování práv menšin, šetrnější přístup k životnímu prostředí – se zvrhly do moralizujícího fanatismu, který rozděluje společnost a zdiskreditoval liberální myšlenky po celém světě.

Trudeau si v průběhu let vytvořil obraz „progresivního spasitele“, který je vždy na správné straně historie. Jenže jeho realita je jiná: namísto jednotícího lídra se stal ikonou elitářské politiky, která ignoruje běžné voliče a jejich obavy. Zaváděl kontroverzní zákony o kontrole projevu či povinných genderových pravidlech které místo široké podpory vedly k rozmachu populismu a polarizace. Kanadská společnost je dnes roztříštěná jako nikdy předtím. Jedním z největších problémů Trudeauovy éry je odklon od klasického liberalismu k progresivnímu radikalismu. Kanadská vláda řešila, jak správně oslovovat genderové menšiny, zatímco obyčejní lidé se topili v ekonomických problémech.

Je to klasický příklad dvou stran jedné mince. Velká část hodných progresivních lidiček má spoustu řečí o západních hodnotách a liberalismu, ale reálně jsou na tom s přístupem ke svobodě stejně, jako fandové ruských autoritářů. Ostatně rudozelené politiky popírající fyzikální zákony jsou největším vítězstvím ruské hybridní války proti západní civilizaci.

Horst Fuchs české politiky zase przní dějiny

Tomio Okamura předvádí další epizodu ze svého nekonečného seriálu o útlaku svobody slova, tentokrát v roli mučedníka vydaného na pospas zlé inkvizici. Žádost policie o jeho vydání k trestnímu stíhání kvůli nenávistným plakátům o „doktorech z dovozu“ mu přihrála tentokrát roli mučedníka.

Okamura začal kázat o Janu Husovi a svobodě projevu. Je tady ale jeden rozdíl…Hus bojoval za pravdu, zatímco Okamura bojuje jen za kliky na sítích, kde krmí deprivanty nenávistí ke komukoliv. Místo Jana Husa je tedy spíš Horstem Fuchsem. Prodává lidem, kteří jsou nasraní na své zpackané životy hrnce, jako legendární německý prodejce. Hrnce nenávisti. Reálně nemá jiné politické ambice než kasírovat desítky mega za mandáty, aby mohl financovat svůj životní styl. Sám moc dobře ví, že jeho straničtí souputníci jsou na tom s politickým a společenským rozhledem na úrovni besídky zvláštní školy. Představa, že by měl být pro své výroky stíhán, ho samozřejmě vzrušuje, protože sám o sobě tvrdí, že má nejvyšší testosteron. Uvidíme, jak se k tomu postaví sněmovna. Můžeme se ale těšit na nekonečnou přehlídku ubohého morálního mrzáctví.

Idol českých nevlastenců submisivní rohožkou

Robert Fico si hraje na geopolitického stratéga, ale všichni víme, že jeho největším strategickým výkonem je umění skvěle zalehnout pod dveře. Jako správná rohožka tam totiž čeká na Viktora Orbána, až si o něj utře boty od bláta ze stepí Velkých Uher. Fico sice křičí, že Slovensko ochrání před ukrajinskými a evropskými spiknutími, ale realita je jasná – kdyby měl Orbán možnost, Slovensko by rád spolkl i s brynzovými haluškami a zavedl východoslovenskou župu.

Poslední týden to předvedl dokonale. Nejprve si v Moskvě s Putinem dohodl dodávky plynu, aby náhodou Ukrajina neměla šanci přes Slovensko pomáhat Evropě s energií. Pak obvinil Ukrajinu, že bere Slovákům plyn – jako kdyby snad ti Ukrajinci neměli jiné starosti než odebírat Ficovi zásoby na zimu. A když už měl dojem, že se situace dost vyhrotila, zmizel ve Vietnamu. Prý tajná cesta. V opulentním hotelu, jehož fotky oběhly internet však údajně nebydlel. Je to jasné…jak by řekl český fotbalový klasik – částka taky nesouhlasí.

Každý týden v politice přináší spoustu zábavných a bizarních momentů. Politický kolotoč se jen tak nezastaví.

Autor je členem ODS a modernizační iniciativy ČESKO.plus