Lišejníky jsou v přírodním světě skutečnými průkopníky. Usazují se v tak drsném prostředí, že je považováno za prakticky neúrodné. Za určitý čas mohou položit základy na plochách kamene, písku nebo dokonce střechách, které se promění v rozmanité ekosystémy. Tak proč ne na Marsu?
A přesně to se snažil zjistit tým polských vědců z Jagellonské univerzity a polské Akademie věd v rámci experimentu prováděného v Centru kosmického výzkumu AV, napsal zpravodajský server Science Alert. Chtěli zjistit, které fyzikální a biochemické vlastnosti mohou lišejníkům pomoci přežít v podmínkách podobných těm na Marsu a zároveň zůstat metabolicky aktivní.
"Naše studie jako první prokázala, že metabolismus houbového partnera v symbióze lišejníků zůstal aktivní i v prostředí připomínajícím povrch Marsu," řekla novinářům hlavní autorka Kaja Skubalová, botanička z Jagellonské univerzity.
"Tato zjištění rozšiřují naše chápání biologických procesů v simulovaných marsovských podmínkách a odhalují, jak hydratované organismy reagují na ionizující záření - což je jedna z nejkritičtějších výzev pro přežití a obyvatelnost Marsu," dodala Skubalová.
Lišejníky jsou bizarní struktury, v nichž houba a řasa nebo sinice spolupracují, aby vytvořily kolonii, která dokáže přežít v podmínkách, v nichž by samotné neměly šanci, napsal Science Alert.
V nehostinných dobách mohou přejít do klidového stavu a po kontaktu s vodou se znovu probudit k životu a růstu. Stejně jako želvušky (Tardigrades), které někdy obývají jejich zákoutí, jsou díky své schopnosti přežít i ty nejdrsnější pozemské podmínky hlavními kandidáty pro mimozemský výzkum.
V polské simulaci Marsu byly použity dva druhy: bělavá džbánovka mechová (Diploschistes muscorum), která připomíná zaschlou krustu a tmavá, rozvětvená pukléřka pichlavá (Cetraria aculeata), jež se podobá mořským řasám.
Vědci lišejníky umístili do nádrže, v níž vytvořili podmínky podobné těm na Marsu včetně teploty klesající postupně z denních 18 stupňů Celsia na minus 26 stupňů během dvouhodinové marsovské noci. Do nádrže napustili vzduch obsahující 95 procent oxidu uhličitého s vlhkostí sahajících od extrémně vyprahlých osmi do 32 procent. Tlak byl nastaven na velmi nízkých pět až sedm milibarů, což je o více než 1000 milibarů méně než tlak zemské atmosféry na úrovni hladiny moře.
Jak se lišejníky vyrovnávají s marsovskou úrovní UV záření a dalšími drsnými podmínkami, už zkoumaly jiné studie, a proto se Skubalová a její tým zaměřili spíše na ionizující sílu rentgenového záření.
Lišejníky byly zasaženy dávkou rentgenového záření o síle 50 stupňů, která je srovnatelná s dávkou, která může povrch Marsu zasáhnout za rok působením slunečních částic a erupcí. Rudá planeta má řídkou atmosféru a nemá globální magnetické pole, což jsou dva faktory, které před nimi chrání pozemšťany.
Tyto podmínky přežila jen džbánovka mechová. Vědci se domnívají, že ji může před škodlivým zářením chránit její tvrdá kůra, posetá krystaly šťavelanu vápenatého uvnitř i vně.
A i když polská simulace vystavila lišejníky jen malé ochutnávce drsné reality, která by na ně na rudé planetě čekala, "prohloubil tento výzkum naše znalosti o adaptaci lišejníků a jejich potenciálu pro kolonizaci mimozemského prostředí", dodala Skubalová.
