Nacisté si v závěru druhé světové války vybrali pětici jeskyní v Moravském krasu, kde chtěli vybudovat své továrny. Jejich umístění v podzemních prostorách mělo chránit válečnou výrobu před spojeneckými nálety. Ve čtyřech jeskyních se jim továrnu zbudovat podařilo, prostory tím ale nevratně poznamenali. ČTK to řekl dokumentarista Správy jeskyní ČR Jan Flek. Letos uplyne 80 let od konce války.
Pro německý válečný průmysl představovaly české země zpočátku bezpečné zázemí, které bylo až do roku 1944 ušetřeno od leteckých útoků spojeneckých bombardérů. Letouny spojenců postupem času ale pronikaly hlouběji na říšské území se snahou zbrzdit průmyslovou výrobu a rozvrátit morálku německého národa. Nacistické vedení tak bylo nuceno stahovat strategicky významné provozy do podzemních objektů, kde byly více chráněny.
Týkalo se to i jeskyní v Moravském krasu, kterých je přes 1100. Z nich si pro účely vybudování továrny vybrali nacisté podle Fleka pětici vhodných. "V severní části krasu se jednalo o jeskyni Kůlnu u Sloupu, dnešní východ ze Sloupsko-šošůvských jeskyní. Druhým objektem zájmu se stala jeskyně Michalka ležící poblíž silniční křižovatky Holštejn – Ostrov u Macochy – Sloup. Dalšími vhodnými prostory byly jeskyně Stará Drátenická a několik desítek metrů vzdálený Výpustek, ležící u silnice ve směru Křtiny – Adamov. Poslední pravozovnou se měla stát jeskyně Býčí skála u Josefova," popsal Flek.
Přebudovávání začalo u čtyř z nich, a to počátkem roku 1944. "I přes náročnost prací probíhala přeměna jeskynních prostor velice rychle a výrobní program se v některých nově vybudovaných pracovištích rozběhl již po půl roce. Jeskyně zůstaly úpravami nenávratně poznamenány, jak z hlediska geologického, archeologického, tak estetického," uvedl Flek.
V podzemní továrně v jeskyni Kůlna pracovalo podle Fleka asi 1000 totálně nasazených dělníků, převážně Čechů. Vyráběli například měřidla. Větší továrna fungovala ve Výpustku, který před válkou využívala i československá armáda. Měla tam muniční sklad. "Jeskyni Výpustek měli nacisté zaevidovanou pod názvem Dinar. Úprava na podzemní továrnu byla zahájena počátkem roku 1944. Jednalo se o největší a nejnáročnější jeskynní přestavbu v Moravském krasu," popsal dokumentarista. Provoz továrny začal v září 1944, dělníci vyráběli například odlitky pro čerpadla či součástky do vstřikovacích pump. Pracovalo tam až 1500 totálně nasazených dělníků. Většinou šlo o mladé muže a ženy, kdy řada z nich se vrátila z nasazení v nacistické říši. Osazenstvo továrny pak kromě dělníků tvořilo také 120 úředníků a asi 50 členů závodní stráže.
Jen malou dílnou byla Michalka, kde pracovalo asi 40 dělníků. Šlo o výrobu částí pro vstřikovací pumpy. Provozovna fungovala i v Drátenické jeskyni. "Tato podzemní továrna byla v německých dokumentech vedena pod označením provozovna Rastl. V archivních materiálech je uvedeno, že zde nacisté umístili část provozu kalírny, lapovny a výroby součástek pro vstřikovací pumpy," uvedl Flek.
Továrna se nakonec nestala z Býčí skály. "Vnitřní prostory jeskyně mohly být nenávratně zničeny úpravami nacistů stejně jako ve Výpustku a Drátenické jeskyni, kdyby nebylo včasného zásahu místního jeskyňáře Norberta Havlíčka. Německé vedení stavby upozornil na pravidelně se zde opakující záplavy, vznikající při velkých průtržích mračen. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto, že pouze takzvaná Předsíň, známé archeologické naleziště, bude upravena na skladiště," uvedl Flek.
Ke konci války ustupující Němci továrny v jeskyních z větší části vyklidili a zničili. Moravský kras jako celek podle Fleka bojům při osvobozování unikl, neuskutečnily se tam žádné pozemní operace. "Pokud je mi známo, tak na území a obcích Moravského krasu nedošlo k bojovému kontaktu pozemních vojsk. Němci stačili včas ustoupit. Rudá armáda postupovala od Jedovnic přes Lažánky do Blanska, a tak Moravský kras prakticky jen prošla," uvedl Flek.
Z pětice Němci vybraných jeskyní je dnes běžně přístupný Výpustek, který po válce znovu využila československá armáda a vybudovala tam utajovaný protiatomový kryt. Nachází se v hloubce asi 50 metrů pod zemí, je 200 metrů dlouhý a v případě napadení mohl pojmout až 250 lidí. Jeskyni si ročně prohlédne kolem 20.000 návštěvníků.
