Ve vídeňském kině Votiv Kino se propojuje filmová zábava s ruční tvorbou – diváci si během promítání pletou svetry, háčkují a sdílejí společný zážitek. Tento neobvyklý koncept si rychle získává popularitu nejen v Rakousku, ale i v dalších evropských zemích a USA. V době digitálního přesycení nabízí podobné akce uklidňující únik, propojují komunitu a zároveň podporují pomalou módu. Jak takové „pletací kino“ vypadá a proč si ho lidé tak oblíbili?
Ve Vídni si na 200 diváků vyzbrojených pletacími jehlicemi a přízemi užívalo nejlepší repliky z nestárnoucího filmu Ďábel nosí Pradu. Napsala o tom agentura AFP.
"Připadám si trochu jako babička, ale je to uvolňující a pak, co je na tom špatného, nechat v sobě projevit své babičkovské já," vtipkuje naopak háčkující osmadvacetiletý Alexander Koch.
Ve světě, který dokáže v lidech lehce probudit úzkost a který je plný digitální technologie, se v Evropě stává chození do kina, kde diváci při sledování filmu tvoří něco vlastního, stále populárnější.
"Dost lidí začalo samo s pletením během covidového lockdownu," vysvětluje Luisa Palmerová, která pořádá měsíční večerní setkání v artovém kině Votiv Kino, jež se nachází v centru Vídně. "Nyní se potřebujeme znovu najít" ve skutečném životě, dodala tato třicátnice.
Návštěvníci kina nechodí do kina jenom na filmové klasiky, ale i na brunch nebo se tam setkávají mladé kojící matky. Tento typ kina je jedním z posledních objevů zábavního průmyslu, jak bojovat proti sociálním sítím, uvádí mluvčí kina Votiv Kino Lisa Stolzeová.
Aby se diváci vyhnuli při sledování filmu chybám v pletení, nechávají organizátoři během promítání rozsvícené tlumené světlo, což také podporuje diskuzi mezi nimi.
Od prosince, kdy kino s touto nabídkou přišlo, je téměř vyprodáno. Podobný model už funguje také ve Spojených státech, ve skandinávských zemích, v Německu a nedávno ho spustila fi rancouzská kina.
"Normálně pletu sama doma a u toho se dívám na filmy nebo poslouchám podcasty, takže kina jsou pro tuto činnost ideálním místem," myslí si třiadvacetiletá studentka módy Kaja Vosperniková.
Mezi klubkem a popcornem vznikají barevné svetry a film běží v pozadí - mladé ženy a několik mladíků si ukazují svoje výtvory, pokročilejší pomáhají začátečníkům zvládnout některé těžké pletací techniky.
"Můžete klidně přijít sami a plést si v tichosti, a tak nabrat nové síly. Jestli však hledáte společnost druhých, zdá se mi, že tento typ akcí je ideální," hodnotí pletací kino Judith Haslöwerová, která rovněž stála u zrodu projektu.
V kině se "napojíte na realitu a trochu si ulevíte od každodenních povinností", zároveň však také bojujete proti rychlé módě, která ničí naší planetu a zaplavuje nás oblečením, jež se nosí jenom jednu sezonu.
"Dělat něco deseti prsty přináší přece jenom více uspokojení, než zůstat celý den skrčený u počítače, nechala se slyšet Luisa Palmerová.
A pokud jde o háčkování, lepší je se vyhnout filmům s příliš složitými zápletkami nebo hororům. Ty totiž mohou způsobit, že háčkující divák sebou trhne překvapením a pokazí si práci. Nic není lepší než "taková milá pohodová komedie", kterou každý viděl xkrát, usmívá se Palmerová.
