Podpisem mírové dohody skončila před 85 lety, 12. března 1940, sovětsko-finská válka. V tomto střetu, který zahájil na konci listopadu 1939 útok sovětských vojsk na Finsko, přišla tato země o 41.880 kilometrů čtverečních svého území (zhruba polovina České republiky), před silnějším protivníkem však ubránila svou nezávislost.
Válka byla jedním z důsledků tajného dodatku k paktu Molotov - Ribbentrop, v němž si v srpnu 1939 nacistické Německo a komunistický Sovětský svaz rozdělily východní Evropu a další území. Sovětský svaz požadoval na Finsku bezprecedentní územní ústupky, což vláda prezidenta Kyöstiho Kallia odmítla, a v listopadu 1939 sovětské jednotky vpadly do Finska.
Sovětský svaz na Finsku požadoval, aby Moskvě postoupilo strategicky důležitou Karelskou šíji včetně několika ostrovů ve Finském zálivu a pronajalo ji k vojenským účelům poloostrov Hanko, ležící západně od Helsinek. Finsko s některými ústupky souhlasilo, ale některé požadavky rázně odmítlo.
Falešná záminka k útoku
Záminkou k samotné invazi se stal Mainilský incident z 26. listopadu 1939, kdy Sověti zaranžovali na hranicích útok proti svým vojákům. Moskva vypověděla smlouvu o neútočení a 30. listopadu v 6:50 ráno místního času začala válka.
Finové pod velením maršála Carla Gustava von Mannerheima však oproti předpokladům sovětského diktátora Josifa Stalina kladli tuhý odpor. Finští bojovníci se výborně pohybovali na lyžích, bíle maskovaní splývali se zavátou krajinou. Významně se jim též vyplácela partyzánská taktika. V bojích využívali i takzvané Molotovovy koktejly, zápalné zbraně, pojmenované po nenáviděném sovětském ministrovi zahraničí.
Do karet Finům hrálo i mrazivé počasí a zastaralá technika nepřítele. Legendou války se stal například finský odstřelovač Simo Häyhä, který zabil 542 sovětských vojáků a který je některými zdroji označován za vůbec nejúspěšnějšího odstřelovače v historii.
Teprve po 105 dnech bojů, když byla proražena obranná linie v Karelské šíji, Finové souhlasili s podepsáním příměří. Sovětskému svazu postoupené území se stalo předmětem dalšího ozbrojeného konfliktu mezi oběma zeměmi, takzvané pokračovací války v letech 1941 až 1944. O sporné území Finsko definitivně přišlo v rámci poválečného uspořádání.
V zimní válce padlo na 70 tisíc Finů, sovětské ztráty se odhadují na 130 tisíc mrtvých či nezvěstných a přes 260 tisíc raněných či nemocných. Za útok proti Finsku byl SSSR vyloučen ze Společnosti národů.
O tomto konfliktu vyšla v roce 1996 v brněnském nakladatelství Jota kniha Eloise Engleové-Paananenové a Lauri Paananena Zimní válka. Její překladatel Jan Mattuš v předmluvě označil knihu za první pravdivý dokument o počátku, průběhu a samotném smyslu útoku. Podle něj se války zúčastnilo na dva miliony ruských a finských vojáků.
