Proklatě drahá vyhlídka

Hned tři restaurace si pro návštěvníky připravili v Richterově vile. Vyhlídkovou terasu i luxusní francouzský restaurant jsme vynechali. Zkusili jsme část komplexu věnovanou tradiční české kuchyni.

Pro atmosféru místa je těžké hledat přirovnání, jedním slovem je strhující. Neskutečný výhled na Prahu se zárodky vinice okolo, prostorné terasy a majestátní klasicistní vila vytvářejí neopakovatelný zážitek. Sedět můžete venku i uvnitř. Interiér je nepřeplácaný, vzdušný a luxusní. Nahlédli jsme i do prostor v prvním patře, kde je v bývalém skleníku s proskleným oknem přímo do kuchyně unikátní jídelna.

Nabídka střední části - Piano Terra - má být zaměřena na tradiční českou kuchyni. Menu je krátké a čítá okolo dvaceti položek. Hlavní jídla (asi 300 Kč) a dezerty (kolem 120 Kč) jsou čistá klasika. Předkrmy (zhruba 250 Kč) nabízejí mix z celého světa. Můžete si tedy nejprve objednat ceviche z lososa a pak si dát vepřo knedlo zelo.

Nejprve jsme ochutnali kulajdu (110 Kč). Poctivá porce zdobená hříbky a aromatizovaným olejem měla všechno, co má dobrá kulajda mít. Domácí Pražská šunka (290 Kč) nás zarazila přímočarou a nepěknou prezentací - pět hrubých plátků zaplácnutých kupkou jablkového křenu. V této interpretaci připomínala v chuti prostou dušenou šunku.

Provokace na talíři

Moravský vepřový vrabec se zelím a bramborovými knedlíky (210 Kč) byl zaměnitelný s jakýmkoli brabcem v klasické české hospodě. Je otázka, jestli je to dobře, nebo ne.
Zdobit ho snítkou tymiánu a rozmarýnu - to už je vyloženě provokace. Pečené kachní stehno s jablečným červeným zelím a špekovým knedlíkem (290 Kč) se neslo v obdobném duchu. Zelí bylo výtečné, kachna s pěknou kůrčičkou, maso i knedlíky se nám ale zdály příliš vysušené. Snad to byla jen nejistota prvních dní provozu.

Při pohledu do nápojového a vinného lístku zjišťujeme, že klišé předražených hradních restaurací se zde daří vyplnit beze zbytku. Za sklenku moravského vína zaplatíte skoro jako za jednu lahev jinde (135 Kč). Čepuje se plzeňské, 0,4 l za 59 Kč. Za lahvinku vody dáte stejně, za espreso o desetikorunu víc.

Na to, že jsme podnik navštívili krátce po otevření, byla obsluha dobře zajetá, rychlá a neměla se servisem žádné problémy. Dokonce nám umožnili malou prohlídku po areálu. Místo i nabídku tu zkrátka umějí dobře prodat.

Ambiciózní projekt stojí prozatím výhradně na exkluzivní lokalitě. Vzhledem k nastaveným cenám bude muset restaurace do budoucna předvést o hodně více, než jsme viděli. Držíme palce, Richterova vila si to určitě zaslouží. Pár dní po otevření je to jen pět cuketek z deseti.

Villa Richter - Piano Terra, Staré zámecké schody, 110 00 Praha

Foto: Martin Kuciel