Zápisník labužníka 16/2008

Už dlouho jsem se tak nerozčílil jako před týdnem, kdy jsem na internetové televizi Stream zhlédl několik dílů nové kuchařské show, v níž vystupuje jako hvězda jakýsi Jiří Babica.

Něco tak buranského a hloupého jsem už dlouho neviděl! Jako kdyby si televizní šéfové usmysleli, že v rámci co nejdrastičtějšího podbízení divákům vytvoří kulinářskou obdobu dua Eva a Vašek. Ale to snad urážím Evu a Vaška. Babica podlézá nejnižším pudům takzvaného „chudého“ publika. Neustále zdůrazňuje, že maso, s nímž pracuje, je levné.

Používá nejpříšernější ingredience, český kečup je mezi nimi téměř luxusním produktem. Vyrábí patlaniny, jaké se objevovaly na lístcích socialistických RaJ. Nástup tohoto stylu není v Česku bohužel náhodný, je výsledkem dlouhodobého trendu. Zatímco televizní stanice ­v zemích na západ a jih od nás se snaží zvyšovat kvalitu a úroveň, my jdeme opačným směrem. Jak je možné, že si nikdo z televizních magnátů ještě nevšiml, že v Německu jsou v nejzajímavějších časech vysílány kulinářské pořady, ve kterých vaří špičkoví kuchaři? Myslíte, že by to dělali, kdyby neměli publikum? V těchto zemích se divákům nepodlézá, nýbrž kvalitní pořady je provokují, aby mohli stoupat výš. A je české publikum opravdu tak jiné? Aťsi jsou u nás Kluci v akci, i když mě někdy svými bláboly dovádějí k zuřivosti, ale ať je aspoň pět dalších pořadů, v nichž budou vařit skuteční mistři. Už tady konečně máme první hvězdu Michelin. Kdy konečně i v české televizi diváci uvidí adekvátní hodnotu?