Exkluzivní rozhovor
Počítač? Ten jenom pomáhá lidskému duchu

Podepsal se rozhodujícím dílem pod vzhled mnoha modelů Hyundai, od i10 až po Tucson a novou generaci i30. Thomas Bürkle je šéfem evropského designového centra značky a k České republice má osobitý vztah. On-line deníku TÝDEN.CZ poskytl exkluzivní rozhovor.

Thomas Bürkle, šéfdesigner Hyundai Motor Europe, se při studiu na univerzitě v Pforzheimu specializoval se na automobilový design. Svou kariéru začal u značky Toyota v bruselském Design Centre (1990-1997), pak pracoval v Ústavu pro design a fotografii v Barceloně (1998), o rok později se vrátil do rodného Německa a účastnil se projektu Car Multimedia pro Volkswagen (1999). V roce 2000 nastoupil v BMW a byl zodpovědný například za vývoj designu řady 3 a řady 6. V roce 2005 začal pracovat v Hyundai Motor Europe. Během svého působení u společnosti dohlížel na konstrukci řady produkčních modelů (i10, i20, i30, i40, ix20, ix35 a Tucson), jeho práce zahrnula také koncepty jako třeba Genus (2006), QarmaQ (2007), HED-5 i-mode (2008), iX-onic (2009) či I-flow, který byl představený při ženevském autosalonu 2010.

Jak to vlastně je s tím vztahem k České republice?

V podstatě polovina mé rodiny žije v Česku, odkud pochází moje manželka. Mám rád českou pohostinnost, máte vynikající jídlo a pivo a krajina je u vás také krásná. Česko je mi velice blízké, jen nemám tolik času, abych ho navštívil častěji.

Na návštěvu ale bezesporu přijedete autem. Čím je pro vás automobil? Uměleckým dílem, nebo spotřebním zbožím jako třeba lednička?

Když jsem začínal pracovat pro značku Hyundai a budoval designérský tým, chtěli jsme pohlížet na automobil jako na umělecký objekt, jako na trojrozměrnou sochu, ze které bude cítit zručnost a řemeslo. Snad se to povedlo, ale jinak je tvorba designu opravdovým uměleckým zážitkem. Začínáte s tužkou a čistým papírem, na který kreslíte svoji představu, sen, jenž se postupně uskutečňuje. Od počáteční skici přes malý model, pak větší až po skutečné auto, které najednou jezdí po silnici. Úžasný pocit...

Říkáte tužku a papír, přitom žijeme v počítačové éře.

Jistě, jsme ve světě techniky a takřka všechno se děje pomocí počítačů a robotů, nicméně původ je v lidském duchu a všechny ty computery jsou jen nástroje, které nám pomáhají.

Chápu, nápady, které jako designér potřebujete, stroj nedodá. Tedy obvyklá otázka - kde hledáte inspiraci?

Například v přírodě. Když letíte v letadle nad pouští a vidíte, jak zapadá slunce a vytváří stíny v písečných dunách, jak se dopadajícím světlem vše mění, je to velká inspirace. A taky jezdím na přehlídky veteránů, letecké show. V Česku jsem navštívil několik muzeí s historickými automobily. Stručně řečeno - inspirace je všude kolem nás.

Jak to funguje v praxi? Ráno se probudíte a hned na papír zaznamenáte myšlenku, která vás v noci napadla...

(Smích) Jak říkám, inspirace je všude. Víte, mám čtyřletého syna, a když s ním jdu po ulici, ukazuji mu - tohle je Hyundai, tohle BMW, tamto Volkswagen. Kromě toho, že se učí dívat na auta, nutí to i mne sledovat vývoj. A občas se zeptám na názor své ženy, co si třeba myslí o vzhledu nějakého vozu, občas mě odbyde, protože má úplně jiné starosti. Jen tím chci říci, že designem člověk žije, moje práce je se mnou pořád.

Takže byste synovi designérskou profesi doporučil?

Ani ne, nedoporučil. Je spousta zájemců, kteří se snaží tento obor studovat a stát se designérem v automobilce, ale jen velice málo jich dostane příležitost. Musíte být velký talent, mít obrovsky silnou vůli a také vnitřní motivaci. A ti, kterým se to podaří, nakonec zjistí, že je to neustálý boj s konkurencí, neustálá soutěž. I uvnitř automobilky.

To byl třeba případ modelu Tucson...

Jeho vzhled jsme navrhovali my v Evropě, ale také korejský a americký ateliér, takže existovaly tři verze. Konečné rozhodnutí učinil vrcholný orgán a jsme velmi hrdí na to, že byl vybrán náš projekt. A taky na to, že Tucson je na trhu úspěšný, to znamená, že se líbí, dozvěděl jsem se například, že v Belgii je na něj roční pořadník.

A když je novinka na světě, jako je nyní nová generace modelu i30, převládne ve vás uspokojení, nebo si říkáte, že něco šlo vyřešit jinak?

Některé věci mě v této souvislosti napadají, ale to nebudu říkat (smích). V podstatě je to tak, že designér není nikdy hotový, pořád by na výtvoru něco upravoval a optimalizoval, nakonec musí přijít někdo zvenčí a říci - konec, je to hotové. Ale to už je takový úděl automobilových designérů...

Nové auto vzniká asi tak čtyři roky, je těžké být tak vpředu před současností?

Obtížné to je, nemám věšteckou kouli, abych řekl, co bude v příštích letech. Je to spíše takový pocit, který však neumím vysvětlit. Přichází to odněkud kolem žaludku, nedá se to spočítat na žádném computeru, a vyjde z toho, že to musíme udělat zrovna takhle. Jak říkám, je to pocit, který doprovází nejistota, protože na nás leží i odpovědnost. Nový vůz je totiž velkou investicí, tedy i velkým rizikem, proto tolik těší úspěch, který dopředu nelze předvídat.

Čeká nás v blízké budoucnosti nějaká zásadní změna?

Existuje mnoho technologií, které se v příštích autech objeví. Mým snem je vozidlo, které vás doveze do města, vystoupíte a půjdete na nákup a auto zatím vyzvedne vašeho syna ze školy a vrátí se na místo, kde ho budete čekat, a zaveze vás domů. Provoz se zahušťuje, a tak půjde více o využití času při jízdě. To přece mění celý pohled na řízení a cestování, auto se stane druhým domovem. Myslím, že nás čeká v příštích pěti šesti letech zajímavá budoucnost...