Snad žádný dnešní akční film se neobejde bez automobilové honičky. Plné náhod, řidičů s téměř nadpřirozenými schopnostmi a aut, kombinujících odolnost tanku s vyvážením pro obří skoky. Se svým autem je však napodobit nezkoušejte. K realitě mají filmové štvanice daleko...
Kvůli pár „horkým“ minutám se draze prodávají filmy, na které by se jinak nikdo nedíval; spousta automobilových nadšenců chodí do kina na brak, jen aby viděli svého čtyřkolového oblíbence v akci. Filmové honičky jsou fenoménem. První auta se navzájem pronásledovala již v němých filmech, kde šlo spíš o zpestření tehdejší produkce. Nijak přesvědčivé nebyly ani honičky v padesátých a šedesátých letech, kde hrdinové simulovali řízení vozu v maketách vozů před filmovým plátnem. 
Novou éru filmařské disciplíny odstartovala až v roce 1968 legendární honička z filmu Bullittův případ. Na svou dobu neobvykle dlouhá (celá scéna trvá přes deset minut), rychlá i realistická. Akce je opravdová a filmaři využili nejen venkovní záběry, ale také kamery připevněné na vozech a uvnitř nich. Snímky ze sedadla spolujezdce vzbuzují v divácích dojem, že se stali součástí pronásledování. Hlavní hrdina Steve McQueen alias komisař Bullitt skutečně řídí svůj Ford Mustang Fastback 390GT. Již v Bullittově případu však byly triky používané dodnes. Filmovaná auta nebyla dvě, ale čtyři, dva Fordy Mustang a dva Dodge Charger. Motory, podvozky i brzdy mustangů byly rozsáhle upravené, kaskadérským kouskům se přizpůsobil i podvozek chargeru. Byla to nutnost - při natáčení auta dosahovala i rychlostí přesahujících 175 km/h. McQueen byl skvělý řidič a závodník, ale nejrizikovější scény za něj přece jen natočil kaskadér. Už kvůli nutnosti dotočení filmu, ve kterém byl McQueen hlavním hrdinou. Když zmizí ze zpětného zrcátka uvnitř vozu a zrcátko ztemní, riskuje dublér.
Honička z Bullittova případu je mnohými dodnes považována za nejlepší ze všech. Hlavně díky věrohodnosti. I přestože se hlavním aktérům čtyřikrát do cesty připlete stejný bílý Pontiac Firebird a třikrát zelený VW Brouk. Největším paradoxem však je, že původně měla honička vypadat úplně jinak. Podle scénáře se měl Bullitt s padouchy honit ze severu přes most Golden Gate do San Francisca. Jenže poté, co již byla natočená závěrečná scéna v jižní části města, správa mostu na poslední chvíli odmítla natáčení povolit. Steve McQueen, jehož firma Solar film i produkovala, vyřešil patovou situaci tím, že došel osobně za starostou města a přemluvil ho, aby mu dovolil natáčet honičku v uzavřených ulicích města. Jinak by nikdy nevznikly dodnes napodobované scény se skákáním z kopců mezi křižovatkami. Nákladná scéna vznikla již tehdy ve vzájemně výhodné spolupráci filmařů s automobilkami. Oba mustangy patřily koncernu Ford, který ostatním ukázal, jakou může udělat filmové auto reklamu. Honička z Bullittova případu zvedla prodeje Fordu Mustang Fastback a spustila lavinu dalších.
Za jednu z nejlepších honiček počátku sedmdesátých let je považována ta z filmu Francouzská spojka z roku 1971. V ní Gene Hackman paradoxně nepronásleduje jiné auto, ale padoucha unikajícího nadzemní dráhou. Nehrají zde žádná atraktivní auta, je oceňována spíš za realističnost. Honička se neodehrává na opuštěných silnicích, ale v rušném městském provozu.
Honičky se brzy staly kořením akčních snímků. V první polovině sedmdesátých let byly natočeny filmy The Seven-Ups a Dirty Mary Crazy Larry, dodnes fanoušky sháněné právě kvůli akcím s americkými auty. Do extrému došel film Gone in 60 seconds z roku 1974, kde bylo ve čtyřicetiminutové štvanici zničeno třiadevadesát aut.
S popularitou honiček přišlo i přehánění. Auta v nich jsou nezničitelná, umí létat stovky metrů ve vzduchu, aniž by se převážila, a jezdí podobně rychle, i když jde o souboj malého městského vozítka se silným sportovním autem. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná. Vozy prohánějící se na filmovém plátně jsou často jen makety, mnohdy postavené na základě jiného auta. Dalším oblíbeným trikem je obměna vozového parku. Když má dojít k hromadné kolizi, vozový park najednou zestárne a místo drahých aut bourají ojetiny. V německém krimiseriálu Kobra 11 se občas dokonce promění vůz hlavních hrdinů ve starší model.
Další vzdálení realitě přišlo s počítačovými animacemi, s jejichž pomocí se dají honičky natočit levněji. I proto pesimisté tvrdí, že už se reálného filmového pronásledování nedočkáme. Ale naděje tu ještě je. Důkazem budiž městská honička z devět let starého filmu Ronin, považovaná za jednu z nejlepších novodobých. I v té však mají hrdinové až moc štěstí.
NEJLEPŠÍ FILMOVÉ HONIČKY
Z pěti a půl tisíce hlasů britských fanoušků byl sestaven následující žebříček:
1. Bullittův případ
2. Gone in 60 seconds (60 sekund)
3. Francouzská spojka
4. Ronin
5. The Italian Job (Loupež po italsku)
Foto: Ford, Profimedia
