Podle škarohlídů nejhorší auto všech dob, pro mnohé předmět zbožného uctívání: Trabant, legendární lidové vozítko z východoněmeckého Cvikova (Zwickau). Současní majitelé trabantů dotvářejí karoserie z duroplastu přítlačnými křídly a masivními spoilery a posměváčků ubývá. V moři stále více si podobnějších automobilů se stávají perfektně udržované dvoutakty, které se začaly vyrábět před 50 lety, vítaným a originálním zpestřením silnic.
"Jak se zdvojnásobí cena trabanta? Naplní se nádrž," vtipkovali Němci ještě před 15 lety. O tom, že jeden z desítek východoněmeckých "Trabi-vtipů" už neplatí, ví své Alexander Mütze z Drážďan, majitel dvou naleštěných trabantů. Se svým modrým kombíkem i sedanem jezdí pouze v létě a ve sváteční dny. "Oba vozy jsem koupil v 90. letech, takže jsem nemusel několik let čekat, jako moji starší kolegové," řekl jedenatřicetiletý fanoušek trabantů. Své trabanty koupil před třinácti a sedmi lety, každý zhruba za 1000 tehdejších marek (kolem 20.000 korun). Mnohonásobky však investoval do jejich zvelebení, a jak tvrdí, nikdy by neprodal.
Ještě před 18 lety byl trabant vnímán jako špatná reklama na komunismus. Nervně koktající dvoutaktní motor dýmil jako při požáru rafinerie a přitom relativně velmi lehký vůz dokázal při nejlepší kondici vyvinout maximální rychlost sotva 90 kilometrů za hodinu.
Východoněmecká odpověď na populárního "brouka" od Volkswagenu se v mnoha směrech nepovedla, a přesto se nečekaně stala předmětem kultu a zdrojem sentimentální "ostalgie" - jak východní Němci nazývají svou nostalgii po "výdobytcích" minulého režimu. Nedávno se Trabant v Německu zařadil mezi nejvyhledávanější značky zlodějů aut.
Stejně jako tisícovky dalších členů nejrůznějších Trabi-klubů a účastníků setkání majitelů těchto nepřehlédnutelných a nepřeslechnutelných čtyřkolek přivedla Mützeho ke koupi trabantů touha "mít něco jiného". "Je to neobvyklé auto. Oba trabanty jsem si navíc kompletně přestavěl," řekl kutil, který v roce 1996 spoluzakládal malý drážďanský klub podobně naladěných nadšenců, kteří se scházejí vždy první sobotu v měsíci ve své klubovně.
K té přiléhá i parkovací prostor pro ty, kteří doma nemají dostatek místa a chtějí s pomocí kolegů svého plastového miláčka vyšňořit spoilerem nebo novou metalízou.
S nápadem obnovit výrobu trabantů s motorem od BMW a v ceně kolem 50.000 eur (asi 1,4 milionu), jak plánuje německá firma Herpa, se však Mütze neztotožňuje. "To je zábavná myšlenka. Nedokážu si to představit, protože výroba automobilů se musí vyplatit. Vzhledem k vysokým nákladům dílenské výroby pochybuji, že by takové auto uspělo na trhu," říká.
Výrobu Trabantů zahájila cvikovská automobilka před 50 lety, 7. listopadu 1957. Až do jara 1991, kdy jeho sériová výroba skončila, se jich vyrobilo více než tři miliony.
Jörg Liebchen z braniborského městečka Tröbitz zachránil v průběhu posledních 15 let hned tři trabanty z 80. let před odvozem do šrotu. Na rozdíl od Mützeho a většiny dalších vyznavačů cvikovské značky žádný další vůz nevlastní a některým ze svých trabantů jezdí prakticky každý den. "Začalo to tím, že jsem měl hluboko do kapsy. V polovině 90. let byly trabíci velmi levní, tak jsem si opatřil ještě další. Používám je na cestě do práce, jezdím jimi na návštěvy, trabantem jsem si vozil i materiál na stavbu domku," nedá dopustit na svůj vozový park. Nejdelší štreky, až 800 kilometrů, prý ujede při cestách na srazy majitelů trabantů.
"A loni jsme jeli s ženou kombíkem na dovolenou do západního Německa. S upraveným motorem jsme při stoupání v pohoří Harc předjeli džíp. To jsme se nasmáli!" dává Liebchen k dobru zjevně nezapomenutelnou veselou příhodu z předjíždění.
Foto: archiv
