Fiat Bravo 1,9 JTD: stylová recyklace

Nejnovější fiat s předchůdci spojuje nejen jméno, atraktivní karoserie skrývá upravené vnitřnosti modelu Stilo. Přesto se od něj liší více, než by se čekalo.

Bravo je dalším modelem, který bude mít zásadní roli v obrození donedávna problémové italské značky Fiat. Novinka vznikla za rekordních osmnáct měsíců a stojí na stejné podvozkové platformě jako neúspěšný předchůdce Stilo. Ač má s konzervativním předchůdcem mnoho společného včetně šedesáti procent dílů, na pohled ho vůbec nepřipomíná. Je trošku větší, ale také nižší a hlavně sportovnější. Ve stejném duchu byl navržen i interiér, který působí o třídu hodnotněji než ten ve stilu. Vynikající celek však trochu zrazují detaily, prozrazující snahu ušetřit. Například lesklé plasty ve dveřích nebo chybějící stropní madlo u spolujezdce.

Jak je u italských aut zvykem, efektní tvary leckdy dostaly přednost před praktickou stránkou věci. Palubní deska příjemně obklopuje řidiče, ale pokud se pohodlně uvelebí, moc místa za ním nezbude, a pasažéři na zadních sedadlech tak budou mít těsno na kolena a nad hlavami. Velikostí odkládacích prostor model Bravo také nevyniká, zato má velký kufr. Stejně jako u mnoha italských aut ho lze otevřít jen tlačítkem na palubní desce nebo klíči, klika na pátých dveřích chybí.

Geny stila jsou účinně zamaskovány i v chování nástupce. Bravo se sice také spoléhá na konvenční podvozek se zadní nápravou s vlečenými rameny, ale jeho jízdní vlastnosti jsou jistější. Nejslabším článkem jinak poměrně zdařilého vozu je synteticky působící řízení s horlivým posilovačem. S narůstající rychlostí ale dostatečně ztuhne.

Fiaty se proslavily svými malými, ale výkonnými motory. Neobvyklou nabídku pohonných jednotek poskytuje i nové bravo. Kromě dvou verzí turbodieselu 1,9 JTD si lze vybírat ze tří benzinových motorů, přičemž všechny mají skromný objem 1,4 litru (!). Dvě silnější provedení však dopuje turbodmychadlo, díky kterému se ze čtrnáctistovek podařilo dostat 120, respektive 150 koní. Kromě slabšího turbodieselu, který poháněl i zkoušený vůz, mají šestistupňové převodovky. Stejně jako ostatní naftové motory JTD je i devatenáctistovka s výkonem 120 koní/88 KW kultivovaná a úsporná. Jen po nastartování celým autem otřese. Pětistupňová převodovka má delší dráhy chodu řadicí páky s menšími vůlemi.

Dvě největší zbraně nového vozu, který zdědil jméno po předchůdci stila, jsou však jasné. Zaprvé: není drahý. Nejlevnější model poháněný čtrnáctistovkou o výkonu 90 koní stojí necelých 370 tisíc korun. Základní ze čtyř výbav je nastavena šetrně, naopak vyšší specifikace jsou štědré. Dvě nejbohatší obsahují „chytrou“ novinku nazvanou Blue&Me, zahrnující hlasové ovládání mobilních telefonů, Bluetooth, zdířku USB, případně i jednoduchou navigaci. A druhá zbraň? Ta je vidět na první pohled. Tvary, za které lze novince odpustit i pár nedostatků.

Autor: Jan Stacha
Foto: ARCHIV