<span>Alfa Romeo Brera 3,2 V6 JTS:</span> jen krása nestačí

Je nádherná, má podmanivý zvuk, kvalitní interiér a pohon všech kol. Konečně dokonalá Alfa Romeo? Bohužel ne…

Stejnojmenná studie ochromila ženevský autosalon na jaře roku 2002. Dílo Giorgetta Giugiara, který navrhl mnoho slavných alf. Pozdější zpráva, že se bude vyrábět, vzbudila nadšení, s prvními fotografiemi sériové brery však přišly informace, že nebude vrcholnou alfou s osmiválcem pohánějícím zadní kola. Místo toho je z ní kupé vycházející ze sedanu 159. Na druhou stranu krásný a relativně dostupný dvoudveřový vůz je tím, co značka Alfa Romeo potřebovala. Trochu se změnily i tvary, ale nijak zásadně.

Z čeho brera vychází, lze poznat uvnitř. Krásná přístrojová deska je kompletně převzatá z Alfy 159. Na pozici za volantem je pořád něco „divného“. Vadí nejen nízký strop, kvůli kterému musejí vyšší řidiči za volantem takřka ležet, nechtějí-li mít hlavu zaraženou do stropu. Jelikož je interiér Alfy 159 širší, není volant v breře přímo před řidičem, ale „vyosený“ asi o pět centimetrů doleva. Aby se ani tak řidič nenudil, sedačka se s ním kýve v rozmezí několika centimetrů. A při brzdění se houpe dopředu. Závada se prý již řeší.

Nechybějí ani typicky italské „lahůdky“, jako je otevírání kufru tlačítkem skrytým ve středové loketní opěrce. Nové sedačky a dveřní výplně vypadají výborně, ale třeba v ovládání klimatizace překáží řadicí páka. Brera je postavena na zkrácené platformě nové Alfy 159, čemuž odpovídá jen symbolický prostor na zadních sedačkách. Stěží se na ně vejdou malé děti, spíše pojmou tašky. Kufr dostupný malým víkem je však slušný a lze ho zvětšit sklopením zadních sedaček.

Novinka se prodává se třemi motory: benzinovým čtyřválcem 2,2 litru a výborným 2,4litrovým turbodieselovým pětiválcem. K podmanivému kupé se však nejlépe hodí vrcholný šestiválec. Nejsilnější brera navíc těží z výhody pohonu všech kol, na který „alfisti“ čekali mnoho let. Objem 3,2 litru a výkon 260 koní/191 kW evokují skvělý motor původně z Alfy 156 GTA, skutečnost je ale jiná. Napoví již otevření kapoty. Místo typických chromovaných kolen sání se objeví plastový kryt, pod nímž se skrývá motor původem z koncernu GM, ovšem důkladně přepracovaný a s přímým vstřikováním benzinu. Má pěkný zvuk, v nízkých otáčkách sytě duní a ve vysokých „zpívá“. Nejlepší výkony předvádí ve vysokých otáčkách, ale na rozdíl od předchůdců již tak nadšeně nereaguje na každé přišlápnutí plynového pedálu. Je spřažen se šestistupňovou manuální převodovkou, která má přesné dráhy chodu.

Šestiválcová brera však subjektivně nejede tak, jak slibují její parametry. Dlouhé zpřevodování za to nemůže, problémem je váha. S 1630 kilogramy je vůz o 100 až 300 kilogramů těžší než většina konkurentů. To se podepisuje na spotřebě. Minimem je dvanáct litrů, jinak si žádá spíše sedmnáct až dvacet. Hmotnost má vliv i na chování vozu. Nedotáčivost typickou pro dřívější silné alfy s předním pohonem má potlačit pohon všech kol, který za normálních okolností přenáší sedmapadesát procent síly na zadní kola, v „extrému“ až osmasedmdesát. Vyspělý podvozek se zarputile drží silnice a umí až překvapivě dobře tlumit nerovnosti, na projíždění zatáček přetáčivým smykem však chybí výkon. Brera je spíše komfortním GT než čistokrevným sportovním kupé, jak by napovídal vzhled. Při silném brzdění ve vysokých rychlostech se projeví její měkkost.

Čtyřválcová brera cenou atakuje milion korun. Vzhledem k jejím kvalitám je to suma přiměřená, v případě vrcholné šestiválcové verze již přicházejí pochybnosti. Za téměř milion a čtvrt lze pořídit rychlejší auta, která mají i bohatší standardní výbavu. Navíc jí chybí mrštnost, pro dřívější vozy značky Alfa Romeo typická. Její majitelé sice ohromí okolí, ale soupeření s ostatními sportovními auty nechť se raději vyhnou.

Alfa Romeo Brera 3,2 V6 JTS versus konkurence

Foto: archiv