Výkon přes dvě stě koní ze dvou litrů objemu. To je vizitka nejsilnějšího čtyřválcového turbodieselu na světě, který dokáže být i překvapivě úsporný. Pro každého ale není.
Stem koní výkonu z litru objemu se ještě donedávna pyšnily pouze benzinové motory sportovních automobilů. Doba se však mění. Díky kouzlům s přeplňováním se objevil první naftový motor, který tuto metu překonal. Je jím čtyřválec značky BMW, který ze dvou litrů objemu produkuje dokonce 204 koní/150 kW. Impozantně působí také hodnota maximálního točivého momentu 400 newtonmetrů. Jde o vylepšený dvoulitr používaný v slabších modelech značky, pro odlišení přejmenovaný na 123d.
Problém výkon versus kultivovanost byl vyřešen spoluprací dvou turbodmychadel. Od nízkých otáček motor přeplňuje malé dmychadlo, které rychle reaguje, ale nepřidá tolik výkonu. Proto se k němu ve středních otáčkách připojí a pak ho vystřídá velké turbo, které by samo v nízkých otáčkách trpělo zpomalenými reakcemi na plynový pedál.
V praxi má tento turbodiesel již od nejnižších použitelných otáček spoustu síly a nástup velkého turba není poznat. Motor zkrátka táhne čím dál silněji a po překročení 4400 otáček, kdy produkuje oněch 204 koní, plynule polevuje. Lze ho vytočit do pěti tisíc, ale nemá to smysl. Lepší je přeřadit přesnou šestistupňovou převodovkou a příliv síly pokračuje. V jedničkové řadě potenciál nového motoru zvláště vynikne. Pětidveřová verze potřebuje ke sprintu na 100 km/h pouhých šest sekund, na čtvrtý převodový stupeň zrychlí z 80 na 120 km/h za 5,5 sekundy a elán jí dojde až při rychlosti 238 km/h. Zajímavé je i další číslo: 138 gramů emisí CO2 na kilometr, což je hodnota srovnatelná s emisemi Škody Roomster 1,4 TDI.
S emisemi souvisí spotřeba. Udávaných 4,4 litru mimo město je sice optimistických, ale při dodržování předpisů se lze skutečně dostat na pět, přičemž průměr se pohybuje kolem šesti až sedmi. To jsou vynikající výsledky. Může za ně opět špičková technika. Stejně jako většina nových BMW i řada 1 rekuperuje brzdnou energii, radí řidiči, jak má efektivně řadit, a na křižovatkách vypíná motor, který startuje ihned po sešlápnutí spojky. Odpojuje alternátor, pokud ho není třeba, a aktivní mřížka chladiče se zavírá, když motor nepotřebuje chladit, aby snížila aerodynamický odpor.
Jediné auto nižší střední třídy s pohonem zadních kol nadšeně mění směr, přitom zůstává stabilní i ve vysokých rychlostech, i když za cenu tvrdšího podvozku, který svou posádku seznámí s většinou nerovností. Řidič se však bude bavit. Pozice za volantem je perfektní, stejně tak i odezva pedálů, výkonných brzd, přesného řízení a všech dalších důležitých ovládacích prvků. Pohon zadních kol však omezuje prostornost interiéru a kufru, které jsou jen podprůměrné.
BMW 123d začíná na ceně blížící se devítisettisícové hranici. Za tolik by se dal pořídit dobře vybavený vůz střední třídy. Za špičkovou techniku se ale vždy platilo. BMW 123d navíc nemá žádného přímého konkurenta, vozy v tabulce jsou soupeři spíše pro slabší verzi 120d. BMW 123d není auto pro šetřivé. Spíše pro technické nadšence, kteří rádi řídí.
Foto: archiv
