BMW Z4 je auto stvořené pro lov. Zážitků!

Příliš automobilů, za nimiž by se chodci v současnosti zvědavě otáčeli, už po českých silnicích nejezdí. Výjimky samozřejmě existují: nesporně mezi ně patří i BMW Z4.

První BMW Z4 se objevilo v roce 2002 jako nástupce modelu Z3, kterým se proháněl i James Bond, agent Jejího Veličenstva s číselným označením 007. To se mu to lovilo padouchy a krásné slečny, když měl takový automobil! A to vůz Z4 postoupil ještě o několik schodů výše. Nejen co se týče designu, ale samozřejmě i použitých technologií. Během testu jsme neulovili ani zloducha, ani dívku, ovšem zážitků vrchovatě.

BMW Z4 je dvoumístné kupé s elektricky skládací střechou, tedy kupé-kabriolet. Dlouhá příď, který je typickým znakem roadsterů bavorské automobilky, zvýrazňuje vnější linie takovým způsobem, že se exteriér stává naprosto originálním. Roadster Audi TT využívá více přívětivých kruhů a oblouků, ani SLK od Mercedesu není designově tak dynamicky a silově ztvárněné jako Z4. Svou dlouhou přídí signalizuje, že je připraveno poskytnout řidiči úžasné zážitky z jízdy a splnit každé jeho přání. Jako kupátko i jako kabriolet. Složení pevné střechy je u Z4 i SLK dílem dvou desítek sekund, stačí stisknout knoflík a počkat, až zhasne kontrolka. Jen je zapotřebí nechat kola v klidu, jízda skládání nesvědčí. Audi TT má střechu látkovou, což mu zákonitě snižuje hmotnost, neboť pevná část přece jen něco váží. A pochopitelně také zabírá pořádný kus zavazadlového prostoru, do "bavoráku" se vejde při složené střeše jen 180 objemových litrů bagáže, a to její umístění ještě omezuje bezpečnostní kryt. Na velký rodinný nákup to nevypadá ani v případě mercedesu, i když disponuje o čtyřicet litrů větším "kufrem".

Interiér řidiče vyloženě pohltí, všechno má při ruce, na ovládací prvky dosáhne intuitivně, sice mezi střechou a hlavou není tolik prostoru, jak je v současnosti u osobních vozů obvyklé, jenže to není nic proti pocitu, jak blízko je posaz silnici a nezvykle posunutý k zadní nápravě. Taková jsou ovšem kupátka, v "tétéčku" je zdánlivě více místa, ale to je pravděpodobně pouze subjektivní pocit daný právě klenbou střechy. Nicméně nastupování nebo vystupování není pro revmatiky, jejich klouby by se pravděpodobně velice hlasitě ozvaly.

Dvoumístné uspořádání ale nikterak neubírá na pohodlí cestujících, výborně řešená jsou sedadla, která mají skvostné boční vedení. Což je společné všem srovnávaným konkurentům, neboť síla vozu a brutalita akcelerace žádají své.

Lehce dunivý zvuk po nastartování tlačítkem je klasický doprovodný jev - a musí tak tomu být, kultivovanost ve smyslu "šepotu květin" se v tomto případě posouvá do sféry vnímání jízdy všemi smysly. Tedy i sluchem. Mercedes má akustický projev výraznější, TT zase jemnější, ale v každém případě je nutné, aby roadster bylo slyšet a aby byl poznat.

BMW Z4 má pohon zadních kol, adaptivní tlumiče jsou i v základu naladěné sportovněji - a to lze, stejně jako u konkurence, ještě přepínat na sportovnější režimy. Je zážitek cítit, jak vůz zatáčí, jak se podřizuje a jak spolupracuje. Sice se nám zdálo, že mercedes je přece jen komunikativnější, že lépe přenáší informace z vozovky, nicméně i Z4 si vedl velice zdatně. Třílitrový šestiválcový motor však oproti soupeřům ukázal podstatně větší žíznivost, také z toho důvodu ho výrobce bude nahrazovat dvoulitrovým čtyřválcovým agregátem, jehož spotřeba má být až o třicet procent nižší.

Roadstery se skládací střechou se vzhledem k ceně nikdy nebudou na silnicích prohánět ve stovkách či tisícovkách. Jsou to vozy pro radost, pro řidičské zážitky. Anebo pro Jamese Bonda…       

Srovnání parametrů

*při složené střeše