<span>Chrysler Grand Voyager 2,8 CRD:</span> Transformer XXL

Voyager je synonymem nejen prostoru a přizpůsobivosti, ale také typicky amerických jízdních vlastností, lenosti a dalších bolístek. To by se s novou generací mělo změnit. Skutečně?

Podprůměrnost nemusí znamenat neúspěch. Minulá generace Voyageru se docela dobře prodávala i přesto, že šlo o zastaralé auto se sebevědomými cenami. Zato extrémně prostorné a přizpůsobivé. Tyto vlastnosti jsou pro zájemce o velký rodinný „stěhovák" zřejmě nejdůležitější.

Právě první generace Voyageru se stala v roce 1984 průkopníkem své kategorie. Američané jí říkají „minivan", Evropané „velkoprostorové auto", neboli MPV. To je přesnější, se slovem „mini" nemá tento vůz nic společného. Naopak, nová generace opět trochu vyrostla a svou více než pětimetrovou délkou se vyrovná prodlouženým verzím luxusních limuzín.

Více než třímetrový rozvor zaručuje spoustu prostoru a vysoký posed skvělý výhled ven. Vpředu se sedí na velkých křeslech, dvě řady zadních sedadel však mají sedáky nezvykle nízko nad podlahou. V prostřední řadě jsou jen dvě křesla, lavice pro tři tvoří až poslední řadu. Ve většině podobných aut to bývá obráceně.

Nezvyklé uspořádání má svůj důvod stejně jako vysoká podlaha. Právě v ní je klíč k vynikající přizpůsobivosti vozu. Všech pět zadních sedadel do ní lze sklopit a proměnit tak Grand Voyager v ložnici nebo dodávku s ohromnou nákladní kapacitou 3296 litrů. Bez tahání sedaček ven a řešení otázky „Kam s nimi?". Pokud jsou sedačky venku, do prostorů pro jejich složení lze naložit dalších 118 litrů zavazadel, které budou pod podlahou ukryty zrakům nenechavců. Kdo chce spíš konferenční vůz, ten si za příplatek může pořídit verzi s otočnými sedadly druhé řady a stolečkem.

Právě pasažéři si budou užívat více než řidič. Zadní náprava je stále tuhá, ale vinuté pružiny místo listových per se dokáží mnohem lépe vypořádat s nerovnostmi silnic a při rychlé jízdě vůz nepřekvapí žádnými zákeřnými manévry. Mnohem lepší je i řízení. Stále lehké a odtažité, ale přesné. Na výběr je ze dvou stejně drahých motorů, archaického šestiválce 3,8 litru nebo vylepšeného čtyřválcového turbodieselu od italské firmy VM Motori s podprůměrným výkonem 160 koní/120 kW, který má s 2,2 tuny vážícím vozem dost práce.

I proto se spotřeba pohybuje spíš o litr výše než v udávaných 7,3 litru mimo město, 12,8 ve městě a 9, 3 průměrně. Dynamice vozu nesvědčí ani standardní šestistupňová automatická převodovka. Hladce řadící, ale líná. Konkurenti se slabšími verzemi dvoulitrových turbodieselů jsou rychlejší než Američan, který dává nechuť ke svižnější akceleraci najevo i utrápeným hlukem motoru.

Při klidné jízdě je však Voyager příjemným místem k životu. Kvůli laciným plastům v interiéru ne přímo luxusním, komfortním a velkoryse vybaveným už ano. Kdo si připlatí rozumnou částku, může své děti rozmazlovat například zábavním DVD systémem se třemi displeji, který dokáže přehrát až tři rozdílná média najednou. Vpředu může řidiče třeba navigovat, uprostřed se připojit k herní konzole a vzadu přehrávat film. Takto vybavené verze budou děti milovat.

Řidič si s ním neužije, ale jako rodinný autobus je tento Chrysler jednou z nejlepších voleb. I přestože se dá v USA pořídit ani ne za polovinu své české ceny. A co se týče prostoru, žádnou přímou konkurenci nemá.

Foto: archiv