Devátá Honda Civic: z vesmíru zpátky na zem

V roce 2006 vyrazila za zákazníky osmá generace vozu Honda Civic. Svým vesmírným designem tehdy mnohé zaskočila. O šest let později je tady generace devátá...

Designově se předcházející generace vymykala všemu, co před šesti lety na silnicích jezdilo. Extravagance má ovšem schopnost vyvolávat protichůdné názory, což se Hondě Civic povedlo dokonale. O to větší zvědavost doprovázela generaci devátou, která byla představena na loňském frankfurtském autosalonu a ke klientům doputovala letos.

Z "kosmického" exteriéru sice něco zbylo, ale přece jen se tvůrci vrátili na zem a podřídili se volání po zcivilizování. Zachovali sice linie, ale například zadní okno zvětšili, aby řidič přece jen při couvání něco viděl, což v minulé verzi patřilo k nejvíce kritizovaným prvkům. Stále to není ideální, zadní okno je stále dělené, ale funkci plné lépe a dokonce dostalo stěrač. Sice miniaturních rozměrů, ale stírá. V každém případě však civic zůstává designově originální a konkurence je proti němu normální. Ač se třeba Seat snaží o sportovní výraz, jeho křivkám přece jen něco schází...

Vnitřního prostoru je přiměřeně, vzadu ovšem není centimetrů na rozdávání, ale cestující netrpí. A zavazadlový prostor? Kde se tolik objemových litrů (477 l) podařilo konstruktérům vykouzlit, to je ve hvězdách, abychom se drželi vesmírné terminologie.

Přístrojová deska je velice zajímavá. Digitální ukazatel momentální rychlosti v zorném úhlu řidičova zraku, jasně čitelné údaje o aktuální i průměrné spotřebě, venkovní teplota, to všechno lze zjistit jedním pohledem, druhým pak velikost otáček či doporučení přeřadit. Ano, civic také vychovává řidiče k úsporné jízdě tím, že zelenou šipkou dává najevo, že ekonomická jízda vyžaduje jiný rychlostní stupeň. Ve městě pak funguje start-stop systém.

Chvályhodné je také umístění řadící páky, která je blízko volantu, ostatně vylepšené řazení je jedním ze zlepšení, jímž devátá generace prošla. Podobně je tomu i s řízením, vznětový motor sice předek zatěžuje více než zážehový, což někdy bývá problémem, ale při testu se vůz chovat velice čitelně a poslušně.

Padla zmínka o pohonné jednotce. Předně je nutno říci, že je perfektně odhlučněná. Do interiéru proniká jen vzdáleně a ani vyšší otáčky ji nedonutí k hlasitější reakci, stále hraje svou písničku a o forte sec nesnaží. Objem 2,2 litru a výkon 150 koní říkají, že by vůz mohl být rychlý, což na silnici potvrzuje. Na přišlápnutí plynového pedálu reaguje bleskově a bez protestů. Až se nechtělo věřit, jaký pokrok udělala novinka oproti předcházející generaci.

Ovšem snad ještě větší posun vpřed je cítit při jízdě. Minulý civic kvalitou podvozku zrovna neoplýval, zadní náprava si dělala, co chtěla, tentokrát civic překvapil pohodovější jízdou díky tužším silentblokům a vyztuženým zadním ramenům. Víceprvková zadní náprava, jako má Seat Leon, to sice není, nicméně podvozek dovede polapat hodně z nerovností a netrpí ani náklonem v zatáčkách. Abychom byli spravedliví - lapne jich hodně, ovšem ne všechny. Hlavně ty příčné mu dělají lehce problémy, které pozná i posádka. Mazda má komfortnější ladění, ale zase není tak sebejistá v zatáčkách.

Ještě slovo ke spotřebě. Ač jsme vůz nepodrobovali zrovna ekonomické jízdě, dosáhli jsme podle palubního počítače průměru pěti litrů na stovku kilometrů. A to je výborná hodnota...

Srovnání parametrů