Dost bylo krabic, pojď si se mnou hrát

Novinka korejské automobilky využívá reklamní slogan "dost bylo krabic". Je docela trefný, protože Hyundai ix20 připomíná leccos, ale krabice to rozhodně není.

Hyundai se pustil za svým cílem prodrat se mezi světové lídry automobilového průmyslu skutečně vehementně. Vypouští jeden model za druhým a kupodivu se mezi nimi neobjevuje žádný propadák, všechny modely jsou úspěšné. Sází hodně na vkus evropských zákazníků a vyplácí se jí to. Stejně tak se vydařil i design ix20, rodného sourozence modelu Kia Venga. Hyundai si ale více pohrál s různými prolisy, venga je přece jenom hladší a designově méně komplikovaná. Nicméně ix20 má zpracovanou  přední část tak, že výrazově je příjemná, dokonce se nebojím použít termín sympaticky rozverná. Jako kdyby říkala – "tady jsem, pojď si se mnou hrát".

Vyšší konstrukce umožňuje i vyšší posaz , tudíž dobré nastupování i vystupování, navíc vyvolává dojem prostorného interiéru. Korejci právě výškou a šířkou dokázali oklamat lidské oko. Ne že by vůz prostorný nebyl, dostatek místa vpředu i vzadu patří k jeho dobrým stránkám, ovšem třeba malé MPV Nissan Note, jenž je v počtu milimetrů poněkud skromnější (výška 1600 mm versus 1550 mm, šířka 1765 mm versus 1691 mm), podobným dojmem nepůsobí.

Někdy se stává, že tvůrci interiéru úplně dokonale nedokážou na vázat na své kolegy, kteří dávají podobu vnějšku. V případě ix20 je však stejná linie zachována, i vnitřek nepostrádá určitou hravost. Jen je trochu nad naše chápání, proč je například loketní opěrka pouze u sedadla řidiče, ale už ne u sedadla spolujezdce.

Zadní sedadla jsou dělená v poměru 60 : 40 a posuvná, což dodává interiéru na praktičnosti, pro rodinu s malými dětmi je důležitý i fakt, že instalace dětské sedačky je díky prostornosti a výšce docela snadná, na druhou stranu ale právě dětem poněkud zhoršuje výhled z vozu, protože stoupající boční linie jim zmenšila okénko. Note podobným neduhem netrpí.

Zavazadlový prostor je dvoupatrový, příjemné je dolní plato schované pod podlahou, kam se dají umístit drobné předměty a zajistit je síťkou, aby v "kufru" nepoletovaly. Posuvem druhé řady sedadel je možné objev pro bagáž zvětšit ze 440 litrů až na 570 litrů, jejím složením do roviny dosáhne objem 1486 litrů. Venga je na tom podobně, ovšem Nissan Note se za nimi courá o parník, v základu má ztrátu 160 litrů (440 l versus 280 l), a to už je pořádně znát.

Podvozek ix20 je naladěný spíše komfortně, dokáže odfiltrovat spoustu nerovností tak, že si posádka lebedí, dobré je i odhlučnění. Řidič ale musí být stále pozorný, protože přece jen se mu na volantu projevuje určitý neklid, vůz je jakoby nervózní a ke zkrocení potřebuje tvrdou ruku. Note je naladěno trochu sportovněji, jeho komunikace s řidičem lepší, tudíž jsou lepší i jízdní zážitky.

Zážehová šestnáctistovka se chtěla předvést, její dynamika vůbec není na rodinný typ automobilu špatná, ale právě kvůli zmíněné nervozitě ji podvozek trochu limituje. Stručně řečeno – je schopna lepších výkonů, než si vůz může bez rizika dovolit.

Zbývá vyřešit otázku, zda dát přednost malému MPV, nebo klasickému hatchbacku. Je to samozřejmě otázkou subjektivního vkusu a potřeby, Vyšší posaz, pohodlnější nastupování a vystupování, to všechno mluví ve prospěch MPV. A tedy rodinného využití. V případě ix20 jsou to vedle "nekrabicového" vzhledu jediné trumfy.

Srovnání parametrů