Hvězda svítí. I když je trojcípá...

Usednout do mercedesu a svézt se v něm, to bylo před více než dvěma desítkami let zážitkem pomalu na celý život. Naštěstí ta doba je pryč a vozy s logem trojcípé hvězdy jsou jen součástí řady na českém trhu. Ovšem ne obyčejnou.

Mercedesy si svoji image pěstují se zdarem dál, pořád jsou prestižní značkou představující luxusní interiér a výborné jízdní vlastnosti. Ostatně konkurence jim zakrnět nedovolí, především domácí německá v podobě Audi a BMW. A tak není divu, že se inovuje a inovuje. A že i vůz Mercedes-Benz třídy C v provedení kombi se čtyřválcovým vznětovým motorem se dočkal pohonu všech kol. Ještě před nedávnem totiž čtyřkolka byla v této třídě výhradním právem šestiválců. Důvod? Automobil s méně válci je cenově dostupnější.

Mercedes si exteriérem uchovává určitou konzervativnost, extravaganci by mu zákazníci "céček" asi odpustili těžko. Kdo chce něco mimořádného, může se zajímat o jiné modely značky. Je to však dynamická konzervativnost, stačí se jen podívat na příď vozu a každému musí být jasné, že tenhle stroj je určený nejen k pohodlné přepravě, ale dovede daleko víc. Dívá se prostřednictvím světlometů s nadhledem, možná trochu přehlíživě, ale design exteriéru mu sluší. I jako kombíku, protažené linie zádi jsou plynule a logicky zakončené, boční pohled dokonce vyvolává pocit zalíbení.

Interiér si vede stejně dobře. Je stylový, zbytečně nekřičí do světa věty o kvalitě, ale kvalitní skutečně je. Použitými materiály a především zpracováním. Když šev, tak rovný, když spára, tak všude stejná. Výborná jsou přední sedadla, ergonometricky patří nesporně ke špičce, zadní část se sice prostorově nevyrovná přední, ale připomínky mohou mít jen notoričtí stěžovatelé. Velikost zavazadlového prostoru je na úrovni segmentu a konkurence, přístup do něj také patří k plusům vozu.

V testu jsme se zaměřili především na spolupráci automatické převodovky s turbodieselem a pohonem všech kol. Předem je třeba říci, že výsledek je podobný hollywoodskému filmu, všechno se šťastným koncem. Sňatek trojice se povedl, ale přece jen se nějaký šrám našel.

Tím největším je asi pohonný agregát. Lépe řečeno jeho zvukový projev. Přece jen už v současnosti vznětové motory dovedou umně skrývat svůj původ a chovají se jako benzinové protějšky. Nikoliv dieselový motor v "céčkovém" kombíku. Po nastartování o sobě dává vědět, pak se sice zklidní, nicméně čtyřválec při vyšších otáčkách znovu přidává množství decibelů. Konkurenti se v tomto případě chovají k cestujícím ohleduplněji.

Zbylí dva členové tria ovšem zasluhují pochvalu. Automatická převodovka pracuje rychle a ochotně, jak se zpívá v jedné Suchého písni o vonící purpuře, v případě nutnosti si dovede podřadit i o několik stupňů, aby například předjíždění bylo dílem okamžiku. Chová se s jemností decentní dámy, takže se uvnitř žádným výrazným škubáním či jinak nepříjemně neprojevuje.

Pohon všech kol s mezinápravovým planetovým diferenciálem preferuje zadní nápravu, při běžném provozu jí přiděluje 55 procent hnací síly. Když je zapotřebí, poměr změní, co však změny nedozná, je jistota za volantem. Pocit, že tohle auto se vyrovná se všemi problémy, je ve čtyřkolce velice silný. Napomáhá mu i velice kvalitní podvozek, jenž je sice komfortní, ale k posádce příliš nerovností nepustí. Přidejme ještě přesné řízení a spoustu moderních technologií a obrázek pohodlného, dynamického a bezpečného vozu je hotový.

Srovnání parametrů