Hyundai Tucson: nástup špičkového hráče

Hyundai ix35 patřil bezesporu k úspěšným modelům v nabitém segmentu SUV. Minulý čas je ovšem na svém místě, jeho dny skončily a na trhu ho střídá Hyundai Tucson.

Základní předpoklad k tomu, aby navázal na oblibu svého předchůdce zcela nový model Tucson má. Získal totiž velice líbivý exteriér. Zatímco vůz ix35 zapůsobil robustním dojmem, novinka dostala uhlazenější tvary. Rozdíl je asi takový jako mezi oděvem z konfekce a výtvorem prvotřídního krejčího, který propracuje každý detail. Pomohlo zjednodušení designu, hezká je nová a dominantní šestiúhelníková maska, která zapadá do celkového vzhledu a šéfdesignér značky Peter Schreyer uplatnil vyváženost proporcí včetně působivé zadní části. Až na menší zadní okno a silnější sloupky, které trochu brání řidičovu výhledu šikmo vzad.

Zjednodušení potkalo také interiér, který se vyhnul všem zbytečnostem. Dokonce se tvůrci udrželi i v případě různých stříbřitých ozdob a rámečků v rozumných mezích, až někomu může vnitřek připadat příliš strohý. Vsadil ale na funkčnost, všechny ovládací prvky jsou tam, kde mají být, samozřejmě nemůže chybět ani osmipalcový displej. Jen na okraj - navigace je perfektní, funguje opravdu bezchybně.

A když už jsme se dostali k technologiím, pak testovaný vznětový dvoulitr s výkonem motoru 136 kW (nejsilnější verze) jich měl požehnaně. Od systému, který čte a zobrazuje dopravní značky, přes vedení vozu v jízdním pruhu či signalizaci slepého úhlu až po automatické otevírání víka zavazadlového prostoru, nic důležitého neschází. Ostatně nový Tucson nakukuje do luxusního segmentu, a tak nemůže a nesmí nechat konkurenci technologický náskok.

Vnitřní prostor je dostatečný, dokonce i na zadních sedadlech se pasažéři díky prodlouženému rozvoru o 30 mm oproti předchůdci nemusí obávat nepohodlí, plusem pak je množství praktických odkládacích schránek. Zásluhou elektronické brzdy se uvolnilo místo i na středovém tunelu...

Dvoulitrový turbodiesel sice po nastartování dává o sobě vědět, nicméně ne natolik, aby posádku rušil, po zahřátí do provozní teploty se zvukově zklidní a pak už na něj lze vypouštět pouze chválu. Lidově řečeno "táhne" v každém okamžiku, příkladně akceleruje. Jeho spolupráce se šestistupňovou automatickou převodovkou je opravdu kvalitní, rychle plní pokyny a v momentě nutnosti akcelerace si krásně podřadí, aby akce byla bezproblémová. Zajímavé je i to, že při prudkém dupnutí na brzdu pochopí, jak lze řidiči pomoci a podřadí si třeba o dva stupně...

Pohon všech kol je další jistotou solidních jízdních vlastností, naladění podvozku dovoluje komfortní cestování a s nerovným povrchem vozovky se vypořádá se ctí. Jen velké příčné nerovnosti nemá příliš v lásce a dovede to dát najevo. Přesné řízení pak umožňuje hbitost, takže celkový pocit z vozidla je velmi příjemný. A nenaruší ho ani pohled na průměrnou spotřebu, která se sice nedrží informací automobilky (průměr 6,5 l nafty na 100 km), ale není nijak závratná. Při testovacích kilometrech, na nichž se třetinově podílely dálnice, silnice I. třídy i klikaté okresky a rychlost byla na předpisovém limitu, se ustálila na hodnotě 8,1 l/100 km. Což na čtyřkolku není vůbec špatné.

Konkurence v segmentu SUV je opravdu silná. Hyundai Tucson má před sebou úkol se prosadit a nutno uznat, že vybavený je k tomu dobře. Nejen elegantním vzhledem, ale také jízdními vlastnostmi a bohatou standardní výbavou. Takže lze tvrdit, že do hry vstupuje špičkový hráč...

Srovnání parametrů

*s manuální šestistupňovou převodovkou

**s šestistupňovým automatem a pohonem jedné nápravy