Když je auto "kántry"…

Nezlob se, že zpívám country, zní z autorádia slova jedné písně a je to vskutku stylové. Protože poslouchat takový text a jet přitom ve voze Mini Cooper SD Countryman, to je prostě "kántry".

Britská automobilka Mini Cooper, která patří pod vlajku BMW, se v poslední době odvážně pustila do nových modelů a jedním z nich je i Countryman. Jak název napovídá, měl by spojovat vlastnosti čiperného malého vozu se schopnostmi pohybovat se nejen na uhlazených asfaltových či betonových površích. Zda se to tvůrcům zdařilo, to jsme vyzkoušeli v autě s dvoulitrovým vznětovým motorem.

Předně je třeba říci, že countryman přišel o libý pocit roztomilosti, který všechno malé, tedy i vozy Mini, vzbuzují. Narostl do rozměrů, kdy už slovo "mini" nějak nechce vyletět z úst. Mimochodem je delší než fabia a o té už se hovoří jako o rodinném autě.

Countrymana lze tedy považovat za první vůz rodinného typu značky. Ovšem je spíše pro "ulétlé" rodiny než ty, které vyznávají teplákovou kulturu, těm fabia sluší. Vlastnit Mini Countrymana znamená mít kromě solidně vyhlížejícího konta také odvahu lišit se a snášet poznámky sousedů o výstřednosti.

Maličkosti potěší

Jen se na něj podívejte! Sice vypadá hezky, ale zepředu jako kdyby měl naštvaný výraz člověka se svěšenými koutky. Jako kdyby vyjadřoval – dejte si na mne pozor! Ostatně tak daleko od pravdy symbolika není. Stojí sebejistě rozkročený, je v něm výzva, která se nedá přehlédnout. Je na první pohled Mini, designový jazyk značky se nezapře na exteriéru od tvaru předních světlometů až po koncovky výfuku. Stejně tak se nezapře v kabině, kulatý svět Mini v něm kraluje a dává vnitřku neskutečně fantaskní atmosféru. Tradiční kulatý centrální přístroj, který je tachometrem a displejem zároveň a který je dominantou přístrojové desky, je jen jedním z vtipných řešení interiéru. Dalším je třeba umístění pouzdra na brýle pod schránkou ve středovém tunelu. Maličkost, ale potěší.

Co se týče prostoru, pak vpředu není co řešit, řidič a spolujezdec si nemají nač stěžovat, druhá řada samozřejmě platí daň rozměrům vozu, i když ani tam není důvod k velkým protestům. Ani zavazadlový prostor se nemusí před konkurencí stydět, má stejně tolik objemových litrů jako například VW Golf.

Prohlídka skončila, pojďme se projet. Poveze nás dvoulitrový turbodieselový čtyřválec, který už známe z modelů BMW. Je asi na sebe pyšný, protože se projevuje docela hlasitě a ztichnout nechce, ani když mu plynový pedál naordinuje klidovou jízdu. Zvuk sice nepřesahuje únosnou míru, ale moderní diesely už mají přece jen tohle stadium za sebou, pokročily dále a ztišily se. A taky přestávají být neslušně žíznivé, což náš vznětový čtyřválec ignoruje. Když už máš peníze na takové auto, tak přece nebudeš šetřit na naftě, nejspíš si myslí agregát a klidně spapá i více než osm litrů na stovku kilometrů. Uváděný průměr 6,1 litru na stovku kilometrů se pohybuje někde v oblasti snů.

Zatáčky nevadí

Jízda je ovšem parádní, i když countryman podědil geny svých menších sourozenců, což znamená poněkud tvrdší naladění a také například citlivost na podélné nerovnosti. Jinak se ovšem chová perfektně, poslušně zatáčí, čímž skládáme pochvalu řízení. Šestistupňový automat je sice v některých momentech váhavější, ale nakonec si dá říci, vůz se s chutí pouští do zdolávání klikatých úseků, pohon všech kol s elektromagneticky řízenou mezinápravovou spojkou úspěšně pomáhá ve složitějších situacích vytáhnout vůz z bryndy.

Prostě jezdit Mini Countryman umí a navíc reprezentuje hned několik premiér. Je to první crossover značky, její první pětidveřový vůz a taky první čtyřkolka. No a na premiéry stojí vstupenky vždycky větší sumu. Což Mini Cooper SD Countryman potvrzuje více než dostatečnou měrou…

Srovnání parametrů