Kia Rio: i po inovaci je tak trochu retro

Zájemce o nové auto z kategorie malých to má těžké. Ne kvůli tomu, že by nebylo z čeho vybírat, ale právě naopak, nabídka je hodně široká. Je v ní i faceliftovaná Kia Rio.

Jen se koukněte na seznam - Škoda Fabia, Hyundai i20, Ford Fiesta, VW Polo, Peugeot 208, Seat Ibiza, Opel Corsa, to jsou jen někteří příslušníci segmentu malých vozů. Co název, to pojem, postavit se jim na trhu (a uspět) není jednoduché, vyžaduje to nabídnout něco jiného, něco navíc. Kia Rio, která se o to pokouší, tak trochu vsadila na výjimečnost.

Což o to, designem exteriéru nikterak za konkurencí nezaostává. Ostřejší rysy, velké světlomety, originální příď, to všechno mluví v její prospěch. V davu se neztratí, naopak zaujme. V interiéru pak čeká překvapení a otázka - jak je možné, že tak malé auto je uvnitř natolik prostorné. Opravdu, místa je dostatek, dokonce i na zadních sedadlech dospělý člověk delší cestu přežije bez úhony. Možná bude někomu trochu vadit kratší sedák, ale to už jen malá piha na kráse.

Pohodlný prostor pro cestující ovšem doprovází naprosto funkční zpracování přístrojové desky. Žádná kudrlinka, žádná nadbytečná ozdoba, všechny ovládací prvky rozmístěné přísně logicky a v dosahu řidiče. Což není na závadu, spíš vadí fakt, že přední sloupek poněkud brání řidičovu výhledu. Podle hesla "vždycky je něco za něco" tak řeší automobilka bezpečnost posádky, pořádný sloupek A má opodstatnění.

Použitý termín výjimečnost je namístě v souvislosti s pohonnou jednotkou. V tomto případě zážehovou čtrnáctistovkou. V době, kdy se kolegové v segmentu ohánějí turbodmychadly, Kia Rio zůstala tak trochu retro, tedy u atmosférického motoru. Nejde o to, že by automobilka udělala krok zpět, ale přináší odlišné nároky na řidiče. Živost auta více záleží na práci s rychlostní pákou a plynovým pedálem, nižší točivý moment oproti turbomotorům dává velkou šanci těm, kteří s oblibou udělují povely pohonnému agregátu, protože k hbitějšímu pohybu je třeba motor vytáčet. A častěji řadit. Tedy nic pro lenivé šoféry.

Odměna je nabíledni, neboť konstruktérům se podařilo velice slušně naladit podvozek. Takže svižnější jízda vede k příjemným řidičským zážitkům, vůz v zatáčkách dobře drží stopu a vede si jistě, i když zadní náprava (vlečená ramena spojená torzní příčkou) má na hrbolaté vozovce snahu uskočit. Přední náprava (McPherson s vinutými pružinami) ji však nenechá dělat skopičiny a udrží vůz v rozumných mezích, to už by musela být jízda na hraně, aby zadek nezvládla. Dobře si vedl podvozek i v pražských ulicích, ne že by nerovnosti a kanály a výmoly zcela vyžehlil, nicméně do kabiny je vpouští odfiltrované natolik, že posádka může hovořit o příjemném cestování.

Na druhou stranu však ve vyšších otáčkách dává motor o sobě vědět, při velkém kalupu lze doporučit mlčenlivost, neboť slova spolucestujícího stejně nebudou slyšet. Vozu vyhovuje poklidná jízda, kdy i úroveň hluku spadne na přijatelnou míru a totéž se týká spotřeby. Ač se "turbokolegové" pyšní úspornými pohonnými jednotkami a papírově to tak vypadá (viz srovnávací tabulku), diference není v reálném provozu tak velká. Při testu, který zahrnul třetinově dálnice, město i silnice nižších tříd, se průměrná spotřeba ustálila na 6,5 litru benzinu na stovku kilometrů. A to není špatná hodnota. Samozřejmě razantnější šlapání na plynový pedál spolkne větší porci paliva, nicméně Kia Rio je určena především ke klidnému cestování a ne ke sprintérským rekordům.

Celkový dojem z faceliftovaného modelu je pozitivní a vzhledem k základní výbavě vůz poskytuje opravdu velkou užitnou hodnotu v poměru k ceně. Ale stejně to nebude mít na trhu lehké...

Srovnání parametrů