<span>Lexus LS 460:</span> nejvyšší ambice
9. 9. 2007 12:00
auto
Mladá značka Lexus se za necelých osmnáct let existence dokázala stát plnohodnotným konkurentem zavedených prestižních výrobců, jejichž produkty se v počátcích inspirovala. Čtvrtá generace „nej“ modelu LS je již svébytná až futuristická.
Interiér se však drží klasického rozvrhu. Lexus stále sází na osvědčenou kombinaci mnoha tlačítek s dotykovým displejem. Přetrvalo také dokonalé zpracování a mimořádné pohodlí. I v nejlevnější verzi LS 460 jsou měkkou kůží potažené sedačky vyhřívané, vpředu elektricky nastavitelné s chlazením.
Výrobce myslel i na sebemenší detaily ovlivňující celkový dojem vozu. Všechny přihrádky se otevírají stejně rychle, loketní opěrka chránící odkládací prostor ve středovém tunelu místo zaklapnutí pomalu sklouzne na své místo.
Typický majitel modelu LS by měl využívat služeb řidiče, vůz je tedy orientován na místo vpravo vzadu. Velkorysá prostornost je u pětimetrových limuzín samozřejmostí; za příplatek 135 tisíc Kč se nabízí komfortní paket pro zadní sedadla. Ten obsahuje rozsáhlé elektrické nastavení s paměťmi, chlazení, vyhřívání, malou chladničku, čtyřzónovou klimatizaci s difuzní ventilací nad hlavami pasažérů a elektrické roletky. Ovšem za cenu zmenšení objemu zavazadlového prostoru z 505 na 385 litrů. Paket doplňuje ovládací panel v loketní opěrce a tlačítko na boční straně sedačky spolujezdce, sloužící k jejímu odsunutí. Pokud se někdo z cestujících sedících vpředu posune směrem vzad a ukořistí část „šéfova“ prostoru, ozve se pípání.
Špatně se nebude mít ani řidič. Ten si v dokonale odhlučněném prostředí užije nejen pohodlné sedačky a až nepřirozené izolace od okolí, ale především ovládání hladce i velmi rychle se pohybujícího vozu.
Mimořádně tichý osmiválec se dvěma sadami trysek kombinuje přímé a nepřímé vstřikování. Přímé je efektivní, ale také hlučnější, zvuk jím vybavených vozů na volnoběh připomíná klepání naftových motorů. A to k „nej“ lexusu nepatří. Proto je zde sada dalších nepřímých trysek, pracujících při nízkém zatížení motoru.
Lexus LS má jako první vůz na světě také osmistupňovou automatickou převodovku. Nejspíše vznikla kvůli tomu, aby „trumfla“ sedmistupňovou skříň mercedesu, má však zřetelný přínos. Při rychlosti 130 km/h na dálniční „osmičku“ točí motor dva tisíce otáček a usává kolem deseti litrů na sto kilometrů, ještě výmluvnější jsou však pouhé tři tisíce při rychlosti 200 km/h. Pak si vystačí s přídělem kolem patnácti litrů, jako ve městě.
Spotřeba jistě nebude hlavním parametrem, který sledují zájemci o vůz za 2,5 milionu korun, ale ilustruje technickou vyspělost největšího lexusu. Automat umí v zájmu optimální reakce přeskočit i několik stupňů najednou, řadí rychle a hladce.
Přizpůsobivý je i vzduchový podvozek se třemi režimy nastavení a možností zvýšení pro projetí horší cesty. Umí skvěle tlumit nerovnosti, na sportovní jízdu však stavěn není. Tu bojkotuje i komfortně odtažité řízení s variabilním převodem. S narůstající rychlostí se reakce vozu zlepšují, přesto se s ním nedají „řezat“ zatáčky tak jako s německými konkurenty. Komfort a bezpečnost byly prioritou, o čemž svědčí i nemožnost vypnutí stabilizačního systému.
Lexus boduje spíše komfortem, tichostí a spoustou nebývalých technických vymožeností. O těch by se dala napsat kniha. Umí například sám podržet brzdu v zácpách, hlídá tlak všech pneumatik včetně rezervy, některé funkce lze ovládat hlasem. Příplatková výbava nabízí nejen nejlepší audiosystém montovaný do automobilu od značky Mark Levinson s devatenácti reproduktory a zkreslením 0,01 procenta, ale také položky jako automatické parkování, kontrolu, zda řidič neusíná či neopouští svůj jízdní pruh, přednárazový bezpečnostní systém s adaptivním tempomatem a další. Ceny za příplatkovou výbavu jsou vzhledem ke zvyklostem v luxusní třídě přiměřené, stejně tak cena vozu, který svou standardní komfortní i bezpečnostní výbavou překonává konkurenty. U nich by se za spoustu zde samozřejmých věcí muselo připlácet.
Postavil tedy Lexus nejlepší limuzínu na světě? Těžko soudit... Velkým pokrokem je již fakt, že je brána jako plnohodnotný konkurent těch nejlepších. Ve skutečnosti na tom tolik nezáleží. Luxusní limuzíny si jejich majitelé vybírají především podle osobních sympatií ke značce.
Foto: 1 Karel Šanda, 2 ARCHIV
Autor: Jan Stacha