Vůz za tři miliony má mnoho jiných předností než jen slavné jméno. Není rychlou verzí velké limuzíny, ale sportovním autem s karoserií luxusního sedanu. Nejen to z něj dělá raritu...
Na rozdíl od mnoha „rádobysportovních“ sedanů si na nic nehraje. Příkladem je již jméno: Quattroporte znamená v italštině „čtvery dveře“ - prostě čtyřdveřové maserati. Poprvé se čtvery dveře i tento název objevily v roce 1963 na modelu navrženém karosárnou Frua. Šlo o limuzínu s motorem ze závodního auta, upraveným na běžné používání.
Dnešní, již pátou generaci čtyřdveřového maserati navrhlo studio Pininfarina. Měkké a současně dramatické linie nové verze Quattroporte dobře kamuflují velikost přes pět metrů dlouhého auta. Vůz vypadá ve skutečnosti mnohem lépe než na fotografiích.
Majestátní rozměry zaručují dost prostoru pro pět pasažérů i docela velký kufr, jen vpředu omezuje hlavy dlouhánů ze stran oblá střecha. V zatáčkách mohou být kontaktováni poutky nahrazujícími klasická madla. Jsou originální, ale nepraktická, byť krásně zpracovaná. Stejně jako útulný interiér, provoněný kvalitní kůží. Standardní kožené čalounění zahrnuje obšití prakticky celé kabiny včetně palubní desky. Nešetřilo se ani ušlechtilým dřevem, unikátní celek doplňují typické oválné hodiny.
Klíček je ve startovací poloze třeba podržet déle, jako za starých časů. Pak vyštěkne osmiválec, který pohání dvoudveřové modely Coupé a Spyder. Má původ ve vozech značky Ferrari a je to znát. Ostatně od motoru ve dvoudveřových maserati se liší jen jinými vačkami a nastavením řídicí jednotky zlepšujícím zátah od nižších otáček. Z objemu 4,2 litru vydává výkon rovných čtyř set koní (295 kW) při sedmi tisících otáček. Maximální točivý moment 451 newtonmetrů nastupuje při čtyřech a půl tisících, ale přes 360 Nm je k dispozici již od dvou a půl tisíce. Quattroporte sprintuje z nuly na 100 km/h za 5,2 sekundy, a protože nemá omezovač rychlosti, umí se rozjet až na 275 km/h.
Osmiválec má unikátní zvuk, velmi podobný motorům ve ferrari. Nejprve bručivě chraptí, s narůstajícími otáčkami se jeho repertoár mění přes chroptění, jekot až po kvílení. Nemá daleko ke zvuku závodních aut. Stačí prošlápnout plyn na volnoběh a sledovat, jak rychle se vytáčí. Quattroporte není nejrychlejším luxusním vozem, ale díky své dramatičnosti tak působí. Nicméně pokud se nedrží ve vysokých otáčkách, posádku neobtěžuje. Pokud ano, začne být vzadu hlučno. Kdo si koupí Maserati Quattroporte, bude sedět za volantem. Jinak by nejlepší místo nechal řidiči.
Vůz má motor až za přední nápravou, převodovka sídlí vzadu v bloku s diferenciálem. Výsledné rozložení hmotnosti 47 procent vpředu na 53 vzadu se projevuje optimálním záběrem při akceleraci a hlavně skvělým vyvážením auta. Nekonvenční je i použití elektrohydraulicky ovládané manuální převodovky místo klasického automatu. Jde o potomka skříně F1 ze silničních vozů značky Ferrari.
Ve sportovním režimu je převodovka schopna přeřadit za 150 milisekund, ale ani běžné řazení neprobíhá klidně. Každé přeřazení o stupeň výše provází zhoupnutí celého vozu. Tento nešvar lze zmírnit povolením plynu při změně převodů, ale ani tak není úplně plynulá. Příští rok bude tento problém vyřešen možností pořídit si klasický automat, zatím je lepší přepnout na manuální řazení pádly za volantem.
Pak má nad řazením řidič nejen větší kontrolu, ale může si ho i užít a naučit se s ním správně pracovat. Pak přijde to nejlepší. Při podřazování si vůz dává přesné meziplyny, ve sportovním režimu velmi rychlé a doprovázené efektním vyštěknutím motoru. Tlačítko „sport“ na palubní desce zrychlí převodovku na automatický i manuální režim a přitvrdí rychle reagující aktivní tlumiče Skyhook. Podvozek je podle měřítek luxusní třídy tužší již na normální režim. Není vyloženě nekomfortní, ale jistota při sportovní jízdě dostala přednost před dokonalým utlumením nerovností.
Quattroporte skvěle sedí a nadšeně se vrhá do každé zatáčky, ve které je díky optimálnímu rozložení váhy ukázkově ovladatelné. Čím rychleji jede, tím působí jako menší auto; rozhodně ne jako vůz vážící kolem 1,9 tuny. Řízení je lehké a živé, silné brzdy Brembo nepolevují. Do toho koncert plnokrevného motoru... Vzápětí je řidič začarován. Trhavou převodovku vozu odpouští, řidičský průkaz zelená strachy a v malichernost se promění i spotřeba blížící se třiceti litrům při tempu presto. Jinak vůz nasává kolem dvaceti litrů, pod patnáct se dostane jen výjimečně. Není postaven na úsporný provoz, ale pro požitek.
Tím může být již jeho výběr. Katalog udává teoretické číslo až čtyř milionů kombinací barvy karoserie s čalouněním, švy, obložením interiéru i brzdových třmenů. Navíc si lze vybrat ze dvou paketů výbav: „Sport GT“ nabízí o pětatřicet procent rychlejší převodovkou, dunivější výfuk, pancéřované brzdové hadice a další úpravy, „Executive GT“ má ještě luxusnější výbavu než již tak velmi štědrá základní verze. Ke standardnímu koženému interiéru se špičkovým audiosystémem Bose či elektrickým ovládáním všech sedadel a vlastně všeho ostatního obvyklého přidává ventilaci a masáž na všech sedačkách, zadní výklopné dřevěné stolečky, dřevo na volantu a mnoho dalšího.
Možnosti výběru jsou neobvyklé jako celý vůz, kterého se za loňský rok prodala desítka kusů. Quattroporte je spíše převlečeným ferrari než luxusním sedanem. Z tohoto pohledu se cena 3,15 milionu korun jeví jako příznivá. Strach z nespolehlivosti, kterou prosluly některé dřívější modely značky, výrobce kompenzuje tříletou zárukou bez omezení kilometrů. Pokud majitel za tuto dobu neujede více než 60 tisíc kilometrů, má zdarma i tříletou údržbu. Quattroporte není sedanem s motorem ze sportovního auta, ale sportovním autem s karoserií sedanu. To je jeho největší výhoda, v dnešním globalizovaném světě unikátní.
