První zkušenost má vždycky zvláštní příchuť. Bylo tomu tak i v případě testování modelu Toyota Mirai, velkosériově vyráběného osobního vozu s vodíkovým pohonem.
První metry s autem, který měl možnost vyzkoušet on-line deník TÝDEN.CZ jako první z českých médií, začaly omylem. Stisknutím startovacího tlačítka se totiž přístroje vypnuly, neboť mysl ošálila absence zvuku motoru. Elektromobily žádným akustickým projevem nedisponují, produkují ticho. A tak se znovu musel potkat prst s tlačítkem, aby se Toyota Mirai dala do pohybu...
Ekologické problémy vyprovokovaly automobilky k jejich řešení a cesta nápravy se ubírá dvěma směry. Prvním je snižování spotřeby, příkladem může být hybridní pohon, který spojuje spalovací motor a elektromotory. Druhou cestou je pak hledání alternativních zdrojů energie, jakým je třeba zemní plyn. Nebo vodík. A Toyota je přesvědčena, že právě využití nejlehčího plynu je jednou z technologií, která přinese čistší budoucnost. Ostatně není sama, vodíkový pohon využívá i Hyundai ix35 Fuel Cell.
Vývojáři největší japonské automobilky začali s vývojem palivových článků v roce 1992 a po takřka čtvrtstoletí tedy mohou sledovat, jak jejich práce funguje. Nutno říci, že testovací kilometry v blízkosti Varšavy žádné negativní poznatky nepřinesly. Mirai si v ničem nezadá s běžnou automobilovou produkcí, jízdními vlastnostmi nikterak nezaostává, nebýt toho nehlučného provozu, pak se rozdíl blíží nule. I rychlostní parametry nejsou hodné podceňování - z nuly na stovku akceleruje za 9,6 sekundy a maximální rychlost udává výrobce 178 km/h.
Suverénní jízda
Konstruktérům se povedlo i rozdělení hmotnosti, vodíkový vůz musí mít nádrže, energie putuje do elektroměru prostřednictvím akumulátorů, jejich umístění se samozřejmě může projevit na stabilitě vozidla. Nic takové nehrozí, i při rychlejším průjezdu ostrou zatáčkou se Toyota Mirai (v překladu budoucnost) držela statečně a jistě.
Ač tedy jízda byla suverénní, přece jen se v duši stále zjevoval pocit, zda je bezpečná vzhledem k tomu, že někde pod zadními sedadly a za jejich opěradly jsou dvě nádrže na vodík, který je sice dobrým sluhou, ale špatným pánem. Však také existují vodíkové bomby a ty rozhodně nejsou neškodné. Testy prý ukázaly, že všechny obavy jsou zbytečné.
Nicméně zkouška tankování dopadla výborně hlavně z časového hlediska. Nádrže jsou totiž plné za tři až pět minut. Oproti dobíjení baterií v elektromobilu směšná doba. Stejně tak má vodíkový pohon výhodu v dojezdu na jednu náplň, která se pohybuje až kolem 700 kilometrů. A víte, co je produktem, který vylézá z výfuku? Neškodná vodní pára! Takže pod koncovkou výfukového potrubí se při stání tvoří loužička vody...Palivové nádrže na vodík byly údajně vystaveny i ostřelování z rychlopalných zbraní - a obstály. Za pevností zásobníků stojí především skelet vyrobený z uhlíkových vláken, který je potažený vrstvou sklolaminátu. Pokud by došlo k nehodě, je vůz vybavený čidly, která detekují i sebemenší množství unikajícího plynu, jsou schopna uzavřít pojistné ventily a navíc deaktivují vůz. Prostě se s ním nedá jet. Navíc kabina je oddělena od prostoru s vodíkem a nádrže jsou vybavené přetlakovým zařízením, které plyn uvolní například v případě požáru. Těžko říci, zda všechno funguje tak, jak technici Toyoty vymysleli, při testování naštěstí k žádné pohromě nedošlo.
Umělý zvuk motoru
Elektřina slouží k pohonu elektromotoru, baterie plní roli výkonové podpory při akceleraci. Navíc ještě Mirai disponuje režimem BR mode, který umožňuje rekuperaci při brzdění či dlouhých sjezdech, tedy zpětné získávání energie do akumulátorů. Šetřílci pak mohou nastavit mód Eco, naopak vyznavači sportovní jízdy režim Power. Jim také patří další vychytávka - vůz totiž při akceleraci uměle vytváří zvuk vytáčení motoru prostřednictvím speciálně odladěného vzduchového kompresoru, aby nasytil sportovní duše také akusticky.
Automobilka tvrdí, že model Mirai je určený ekologickým pionýrům (rozuměj - průkopníkům) a v letošním roce předpokládá evropský prodej ve výši stovky kusů. Ostatně rozmach pohonu na palivové články úzce závisí na vybudování čerpacích stanic, proto také byl prodej zahájený v Dánsku (10 čerpacích stanic), Německu (50 stanic) a Velké Británii (15 stanic), na řadě jsou Belgie a Švédsko.
V Česku se zatím s prodejem modelu nepočítá. Ostatně ani cena ekologii příliš nepodporuje, zatím se pohybuje na úrovni 66 tisíc eur, což je zhruba 1,8 milionu korun. Toyota ovšem předpokládá, že se zvyšující se produkcí bude pořizovací částka příznivější. V roce 2020 chce totiž prodat už 30 tisíc vodíkových vozidel...
