Nenápadná elegance a plný autobus asistentů

Těžko najít přesný termín, jímž by se dal vzhled nové generace Audi A6 charakterizovat. Možná výraz "nenápadná elegance" je vozu nejbližší. V každém případě ale nepostrádá atraktivitu a solidní vzezření, které manažérskému vozu parádně sluší.

Dokonale ladné linie, při pohledu na příď jakoby přimhouřené oči světel, žádné zbytečnosti, jež by design rozdrobily a odváděly pozornost od celkové vyváženosti. Ovšem jestliže je v souvislosti s exteriérem řeč o nenápadnosti, pak totéž neplatí o interiéru. Ten se ingolstadtským tvůrcům mimořádně povedl. Zapomněli na přísný funkcionalistický styl a dopustili se oproti předcházejícím generacím výrazného prohřešku – zvolili jako základní téma oblouk. Ten propojuje přední dveře s přístrojovým panelem naprosto precizně a dává vnitřku na audi nezvykle lidský rozměr. Když je navíc vyzdobený za téměř dvacet tisíc příplatkových korun jasanovým dřevem s krásnou strukturou, jako tomu bylo v případě testovaného vozu, pak se chyba hledá těžko. Jedině stálý nářek na příliš objemný středový tunel konstruktéři nevyslyšeli.

Nejbližší konkurenti BW a Mercedes si také dávají na interiéru velice záležet, ale podle našeho názoru je v nové "ášestce" příjemnější a vytváří pozitivnější atmosféru. A jestliže se máme vyjádřit k dalšímu u nás oblíbenému manažérskému automobilu, který jsme vybrali pro srovnání, pak na superbu je přece jen znát, že je o generaci pozadu…

Audi používá slogan "náskok díky technice". A i když o náskoku oproti konkurenci můžeme diskutovat, moderní technikou nový vůz A6 jenom hýří. Adaptivní tempovat, head-up displey, který promítá na čelní sklo před řidiče momentální rychlost i zvolené další údaje, asistent dálkových světel či dešťový senzor, další asistent, který signalizuje nebezpečnou vzdálenost od vpředu jedoucího vozu, asistent dálkových světel, rozeznávání dopravních značek s maximální povolenou rychlostí, parkovací asistent, bezdrátové připojení na internet… Seznam asistentů (některé ovšem za příplatek) zdaleka nekončí a při jejich personifikaci by obsadili přinejmenším autobus…

Pohon obstarával zážehový šestiválcový třílitr o výkonu tří stovek koní přeplňovaný turbodmychadlem a s obrovským točivým momentem 440 Nm. Už jen tyto údaje napovídají, že motor je velice dynamický, ostatně akcelerace z nuly na stovku za 5,5 sekundy hovoří za vše. Ani o sedm koní silnější bavorák by A6 v tomto směru nestačil. Zdá se však, že pohon všech kol xDrive je přece jen poněkud sofistikovanější, než quattro, které používá Audi. Což však řidič, který zrovna nechce závodit, vůbec neregistruje. Audi, ač se snaží ze všech sil dodat svým vozům sportovní šmrnc, je přece jen naladěno komfortněji a pro plynulou a bezstarostnou jízdu. Nepřináší tolik vzrušení jako BMW, nicméně svoje manažérské poslání  plní na jedničku s hvězdičkou.

Vysokou známku dostává i díky dvouspojkové automatické převodovce S-tronic. Reaguje velmi rychle a bez jakéhokoliv škubání či dalších vnějších projevů, hladce si v případě nutnosti podřadí a práskne do koní tak, že cestující zaregistrují pouze větší nápor zad do opěradla.

Spotřeba uváděná výrobcem vypadala na první pohled velice sympaticky na tak výkonný agregát, ovšem praxe ukázala, že je spíše v oblasti snů. Držet tři stovky koní na uzdě je totiž pro řidiče obtížné, a když se jim otěže povolí, tak chtějí pořádně napít. Deset litrů na stovku kilometrů, to je tak obvyklá dávka při svižnějším putování. Utěšovat může, že konkurenti jsou na tom podobně.

Celkové resumé? Testovali jsme i vznětovou verzi a rozhodnout se, zda benzin nebo naftu, je v tomto případě obtížné. Ale přece jenom se nám více libil projevem i vlastnostmi benzin...

Srovnání parametrů