Opel Corsa OPC. I malé auto může potrápit spoustu dražších a výkonnějších vozů. Takovým je i nejsilnější a nejagresivnější Opel Corsa všech dob...
Svět se mění. Ostré verze malých vozů dosahují výkonů, kterými se ještě nedávno pyšnila sportovní provedení o třídu větších aut. Na některých silnicích jsou dokonce stejně rychlé.
Opel Corsa OPC dává svůj potenciál okatě najevo agresivní sadou spoilerů, velkými koly, masivními nárazníky, aerodynamickými zpětnými zrcátky a také koncovkou výfuku ve tvaru trojúhelníku. Ne vše je ale pravé, zadní difuzor nenavazuje na rovnou podlahu nutnou k jeho plné efektivitě a průduchy v náraznících jsou slepé. Nejmenšímu sportovnímu opelu to ale lze odpustit. Dravá vizáž je v módě – a co je hlavní, zde s ní korespondují i schopnosti.
S výkonem 192 koní sice Corsa OPC není nejsilnějším ostrým malým autem, ale ve většině otáček působí její šestnáctistovka urgentněji než konkurenti s objemnějšími atmosférickými motory. Vděčí za to přeplňování turbodmychadlem. Díky němu má k dispozici točivý moment 230 newtonmetrů v širokém rozmezí mezi 1950 a 5850 otáčkami. Navíc těží z funkce krátkodobého zvýšení kroutícího momentu až na 266 Nm. Proto na pátý převodový stupeň zrychlí z 80 na 120 km/h za 6,7 sekundy.
Přitom se nejmenší rychlý opel nechová splašeně. Síla jeho motoru nastupuje plynule, o patnáct milimetrů snížený tužší podvozek není přehnaně tvrdý a při rychlé jízdě si dokáže překvapivě dobře udržet kontakt s rozbitými silnicemi, aniž se příliš naklání. Corsa OPC ale není jen chladnokrevným požíračem silnic všeho druhu. Je s ní i zábava. Řízení má jen elektromechanický posilovač, ve kterém se ztrácí mnoho informací od předních kol, ale s narůstající rychlostí optimálně ztuhne a díky jeho strmému převodu lze velmi rychle korigovat chování živého až „hravého“ auta. Ostrá corsa totiž netrpí chorobnou nedotáčivostí, v rychlé zatáčce se po ubrání plynu stočí směrem dovnitř. Ovšem plynule, zákeřná není. Divoké akce zachraňují kvalitní brzdy a vypínatelný stabilizační systém. Nejhorší součástí jinak skvělého celku je tak šestistupňová převodovka s příliš mohutnou hlavicí podivného tvaru, která se špatně drží.
Jinak nemá Corsa OPC žádné zásadní chyby. Jejímu interiéru bylo věnováno více péče než u konkurence, řádně „masitý“ volant je jedním slovem výtečný, stejně tak anatomické sedačky Recaro opatřené i otvory na protažení čtyřbodových závodních pásů. I s těmito „anatomy“ je verze OPC skoro stejně prostorná jako každá třídveřová corsa. Dá se s ní svižně jezdit za průměrných osm litrů, při ostré jízdě spotřeba málokdy přesáhne patnáct. Rozumná je i výbava a cena. Proč utrácet za tuning, když ho tak dobře umějí samy automobilky...
Foto: archiv
