Opel Insignia Country Tourer: do terénu ve šviháckém

Švihácky se dá obléci i na turistickou procházku. Což potvrzuje Opel Insignia Country Tourer, který se sice proměnil ve "venkovana", ale na eleganci vůbec nic neztratil.

Opel Insignia je bezesporu modelem, kterým se může německá značka chlubit. Výbavou i provedením pokukuje po luxusnějších konkurentech a za cenou se skrývají i kvalitní jízdní vlastnosti. Vyrábí se ve třech karosářských verzích (sedan, liftback a kombi) a prodloužená varianta Sports Tourer se dočkala také oplastovaného vydání nazvaného Country Tourer.

První viditelný rozdíl mezi kombíky je tedy jasný. Plastová ochrana nárazníků, prahů a lemů blatníků naznačuje, že vůz obstojí i mimo asfalt. Předem je ale třeba říci, že k terénnímu vozu má Country Tourer daleko, i když vlastní spodní kryt motoru, aby nepřišel k úhoně při putování po polní cestě. Nesmí být ale příliš kostrbatá a děravá, přece jen se vůz více tváří jako "venkovan", než jím skutečně je. Světlá výška (vzdálenost podvozku od podložky) necelých třinácti centimetrů automobil limituje, třeba Subaru Outback je na tom o sedm centimetrů lépe a v terénu je to při přejezdu nerovností pořádně znát.

Zásluhou plastových úprav se karoserie prodloužila o sedm milimetrů a běžné kombi Sports Tourer přerůstá o třináct milimetrů do výšky, jedině šířka se nezměnila.

Insignia Country Tourer proměnou exteriéru nijak neztratila na přitažlivosti a eleganci, kterou potvrzuje širší a níže posazená maska chladiče či nové přední světlomety a koncová světla. Pohled do interiéru pak naznačuje, že je více stvořený pro oblek, než maskáče. Vůbec si nezadá s luxusním segmentem. Především v ergonometrii sedadel by mohl Opel dělat přednášky, jsou opravdu pohodlná a navíc i větraná. Ostatně moderních technologií je ve voze takové množství, že jich snad ani být víc nemůže.

Bliká žlutá kontrolka ve zpětném zrcátku (hlídá vozy ve vedlejším pruhu), akustický signál zase upozorňuje na blízkost vozidla vpředu, míjené dopravní značky se promítají před řidičem opravdu bez časové ztráty, navíc má k dispozici novou generaci systému Intellilink, který sdružuje všechny palubní systémy, jako jsou počítač, audio, nastavení vozu či navigace, a údaje promítá na centrální osmipalcovou obrazovku.

Tím pádem se do systému přestěhovala spousta tlačítek, kterými Opel v minulé generaci vůbec nešetřil, zůstaly je některé, jako je třeba směr a síla vnitřního "ofuku", zapínání klimatizace či vyhřívání skel.

Trumfem v jeho ovládání je touchpad na středovém tunelu u řadicí páky. Plošku (stejnou jako má notebook) aktivuje dotek prstu, lze na ni napsat třeba adresu pro navigaci nebo telefonní číslo ze seznamu. Pohybem dvou prstů lze zase posouvat menu nebo ladit rádio, tři prsty na ploše vyvolávají paměť uložených adres nebo čísel. Dobrá hračka, ale při jízdě dost odvádí pozornost řidiče...

Dvoulitrový vznětový motor naopak není žádnou novinkou, však se také ve studeném stavu výrazně hlásí a ani provozní teplota jeho vnější projev nikterak nezjemní. V kabině je slyšet přiměřeně, jeho utlumení sice není stoprocentní, ale funguje.

S takřka dvoutunovým vozem (1956 kg) se ale pohonná jednotka pere statečně, zásluhu na tom má upravený podvozek a pohon všech kol, který obstarává elektronicky řízená hydraulická spojka Haldex čtvrté generace. Dokáže v případě potřeby bleskově připojovat kola zadní nápravy, takže řidič neztrácí jistotu ani v obtížných podmínkách. Kvalitní práci odvádí i adaptivní podvozek se třemi jízdními režimy (Sport, Normal, Touring), který upravuje tuhost pérování i řízení a reakci na pokyn plynovým pedálem. Velká hmotnost a pohon 4x4 má samozřejmě vliv na spotřebu, takže výrobcem avizovaných 5,1 litru na stovku kilometrů zůstalo jen na papíru. Při testu se průměr pohyboval těsně nad sedmi litry nafty.

Insignia Country Tourer zcela jistě není prodejním trhákem, ale pozornost si zasluhuje. Zejména těch zájemců, kteří se chtějí nějakým způsobem odlišit. V tom jim vyhoví...

Srovnání parametrů