Renault Mégane Grandtour 2,0 dCi: naftová injekce

Mégane se dostal do poloviny své kariéry. Jeho prodej má oživit decentní vylepšení a dvoulitrový turbodiesel. Ten by mohl být tím správným lákadlem, ale jen pro solventnější motoristy.

Právě před čtyřmi lety se na pařížském autosalonu představila současná generace francouzského vozu nižší střední třídy Renault Mégane. Odvážný design tří dveřového a pětidveřového hatchbacku šokoval, ale časem si všichni zvykli a dnes je tento model běžnou součástí českých silnic. Mnohem častěji než hatchback však potkáte kombi. Netrpí podprůměrně dimenzovaným kufrem, daní za avantgardně tvarovanou záď „krátkých“ méganů, jejichž silueta připomíná pařez. Pro mnohé je dodnes důvodem, proč si koupit auto od konkurence.

Kombi a sedan mají o šest centimetrů prodloužený rozvor a jsou uvnitř prostornější. Dnes by se daly zařadit do průměru této třídy, jen hatchback je opravdu „krátký“. Naopak kombi má prostorný kufr o objemu 520 litrů, do kterého se velkými zadními dveřmi dobře nakládá. Zadní sedačky (sedáky i opěradla) jsou dělené v poměru šedesát ku čtyřiceti a po sklopení utvoří jen mírně šikmou plochu navazující na dno kufru ani ne pěticentimetrovým schodem. Vznikne tak nákladový prostor s kapacitou 1600 litrů.

Na výše popsaném není nic nového, změny vozu jsou veskrze kosmetické. Příď s ostřeji řezanými světlomety a novým nárazníkem je agresivnější, přední i zadní světla mají jinou optiku a opravdoví znalci zaregistrují nová kola. Nevadí. Mégane je dodnes vše, jen ne „šedá myš“.

Inovace v interiéru se omezují na novou grafiku přístrojů před řidičem, inspirovanou modelem Laguna, nové barvy a případně nový navigační systém. Ještě dnes mégane překvapí nejen startovacím tlačítkem a „leteckou“ rukojetí ruční brzdy, ale také množstvím důmyslných odkládacích prostor, které se skrývají i v podlaze pod koberečky.

Nezměnily se ani „vnitřnosti“ vozu. Benzinové motory jsou stejné, „střídání stráží“ proběhlo jen mezi diesely. Silnější verze vynikajícího motoru 1,5 dCi posílila na 105 koní/78 kW, devatenáctistovka na 130 k/96 kW a vrcholem se stal dvoulitr o výkonu 150 k/110 kW, který poháněl zkoušený vůz. Novinka má všechny atributy moderních turbodieselů včetně piezoelektrických trysek. Přes nadprůměrné výkonové parametry je výborně odhlučněný motor příkladem kultivovanosti a příjemného nástupu výkonu. Maximální točivý moment 340 newtonmetrů přichází v obligátních dvou tisících otáčkách, ale již od nějakých patnácti set umí dobře zatáhnout a lze ho vytočit až do pěti tisíc. Je pružný a netrpí prudkým návalem síly, když se turbodmychadlo dostane do otáček. Výkony - v této třídě momentálně nejvyšší - nejsou zaplaceny vysokou spotřebou. Udávaný průměr 5,4 litru může být při troše snahy reálný, šetřílci se mimo město dostanou i o litr níže.

Právě na pohodovou jízdu se Renault Mégane hodí nejlépe. Je to typický „Francouz“. Má měkčí odpružení a je především komfortní. Plavně se přenáší přes nerovnosti, ovšem za cenu naklánění karoserie v ostřejších zatáčkách. Ve vysokých dálničních rychlostech je stabilní, ale na sportovnější jízdu se nehodí. Volant by šlo ovládat malíčkem, o situaci předních kol však nic nepoví. Umělý odpor elektrického posilovače připomíná volanty počítačových her, podobně synteticky působí brzdy s „jedovatou“ reakcí na pedál, ale jen průměrným účinkem. Šestistupňová manuální převodovka je nová, bohužel stejně jako předchůdkyně má delší dráhy chodu ne úplně přesné řadicí páky.

Vrcholem řady Mégane je nejsilnější turbodiesel, který se prodává jen v nejvyšší výbavě Privilége. Ta obsahuje pro mnohé až zbytečné položky, které by oželeli ve prospěch nižší ceny. Například polokožené čalounění, tempomat, dešťový senzor nebo bezklíčové otevírání. Výsledkem je cena skoro tři čtvrtě milionu korun. Ale kdo si připlatí, bude mít nejsilnější turbodieselový kombík nižší střední třídy, který ujede i o třídu větším autům.

Renault Mégane Grandtour 2,0 dCi versus konkurence

Foto: archiv