Renault Mégane: opravená rovnice o objemu a spotřebě

Změna designu Renaultu Mégane rozhodně prospěla. Z ošklivého káčátka se stala hezká labuť, navíc pod kapotou začal pracovat nový přeplňovaný motor.

Upřímně řečeno, starší vydání Renaultu Mégane svým exteriérem neuchvacovalo. Ani neodpovídalo tradicím francouzské značky, která vždycky o sobě tvrdila, jak si potrpí na kreativitu. Nové provedení ovšem vsadilo na moderní designový jazyk a hned se posunulo v eleganci o notný kus vpřed. Kompletně přepracovaná přední část s nově tvarovanými světlomety, velkým logem automobilky a umístěním denních LED světel do spodní části nárazníku dodala vozu daleko přívětivější a přátelštější vzhled, než tomu bylo v případě předchůdce. Ostatně podobná proměna prospěla i menšímu modelu Clio nebo sluší novému městskému crossoveru s názvem Captur. Mégane se teď může designem postavit i Seatu Leon, který bezesporu patří exteriérem mezi špičku nižší střední třídy.

Interiér se nedočkal tak zásadního přepracovaní, tvůrci si samozřejmě neodpustili stříbrnou výzdobu palubní desky i středového tunelu, největší změnou je přítomnost multimediálního systému s navigací R-Link, který využívá dotykový displej, jehož jasné a výrazné ikony pomáhají řidiči při jeho intuitivním ovládání. I když se musí vzhledem k umístění ve středu palubní desky trochu natáhnout...

Co se týče vnitřního prostoru, pak oproti předchůdci žádný výrazný pokrok nenastal. A protože k němu nedošlo ani v zadní části, zůstal i neduh v podobě výše položené nakládací hrany zavazadlového prostoru.

V nabídce motorů se objevila novinka, pohonná jednotka 1.2 TCe 130, která "oživovala" i testovaný vůz. Nenechte se mýlit malým objemem, sto a ještě třicet koní pod kapotou za to dovede pořádně vzít. Dokáže si poradit s nízkými otáčkami, na svoji velkou příležitost si ale počká do těch vyšších, kdy vůbec neztrácí sílu, stále si nechává rezervu pro případnou akceleraci a nenutí ke zbytečnému podřazování. Šestnáctistovka s vícebodovým vstřikováním v Citroënu C4 může jen tiše závidět...

Motor v renaultu má ještě výhodu v tom, že za žádných okolností neztrácí kultivovaný zvukový projev, ani necitlivé šlapání na plynový pedál ho nevyruší z klidného chodu, což cestující samozřejmě ocení. Maloobjemové agregáty se potýkají s problémem větší žíznivosti, nicméně v tomto případě obvyklá rovnice "malý objem - velká spotřeba" neplatí. Mimo město se při testu pohybovala spotřeba kolem pěti litrů benzinu na sto kilometrů, ve městě vystoupala na sedm litrů, uvedené hodnoty ovšem znamenají rezignovat na spěch a hodně pracovat s řadící pákou. Jinak pochopitelně z nádrže ubývá palivo mnohem rychleji.

Naladění podvozku je vyhovující a pro pasažéry příjemné, jen se vůz nesmí dostat na vozovku, jejíž povrch je příliš hrbolatý. V takovém případě se jednoduchá zadní náprava začne bránit a dává o sobě vědět. Je to samozřejmě daň za celkem příznivou cenu vozu.

Šestistupňová manuální převodovka se také nedočkala změny, takže nedosahuje přesnosti, kterou disponuje třeba Seat Leon, nicméně krátké dráhy jsou pozitivem, o řízení platí totéž, co o převodové skříni. Žádný citelný posun do vyšších sfér.

Nicméně přes všechny připomínky, přesto, že facelift se spíše týkal jen exteriéru, je Renault Mégane stále vozem, který za vynaložené peníze dává hodně muziky. Vypadá dobře, jízdními vlastnostmi splní běžné nároky a v rukou klidného řidiče umí být i úsporný.

Srovnání parametrů

*akční, ceníková je 431 900 korun