Toyota HSD ve městě šetří, ale...

Ceny pohonných hmot letí nahoru. A asi se hned tak nezastaví. Znamená to, že o vozy s alternativním pohonem bude větší zájem? Odpověď nám pomohla nalézt Toyota Auris HSD.

Na první pohled normální Toyota Auris. Nebýt označení, těžko přepokládat, že tenhle vůz se od svých bratří liší hybridním pohonem. Tedy kombinací zážehové jednotky a elektromotoru. Klasické tvary pětimístného hatchbacku nenadchnou, ale také neurazí. Totéž platí až na výjimky o interiéru. Prostornost odpovídající nižší střední třídě, dobře tvarovaná sedadla, která modernizovaná verze přejala od předchůdce, shodná je i konstrukce palubní desky.

První odlišnost od "normálu" je v kruhových přístrojích. První ukazuje barevnými poli styl jízdy, to znamená, který pohon a jak je využíván. Zelené samozřejmě vyznačuje ekologickou jízdu, ukazatel v modré části pod nápisem "power" dává najevo, že v tomto okamžiku vůz nemá s hybridem příliš společného. Druhý kruhový přístroj zase signalizuje, který pohon je právě využíván. V Aurisu HSD totiž může pracovat samostatně elektromotor, spalovací agregát, ale také oba současně. Názorné řešení v toyotě je lepší než v konkurenčním hybridu Honda Insight, je jednodušší a přehlednější.

Nejnovější generace hybridního pohonu použitá v Aurisu HSD zahrnuje zážehový motor o zdvihovém objemu 1,8 l VVT-i, elektromotor, generátor energie, akumulátor, jednotku řízení energie a tzv. dělič výkonu podle momentálních provozních podmínek. Elektromotor napájený z hybridního akumulátoru pracuje paralelně se zážehovým motorem, kterému za běžné jízdy vypomáhá při akceleraci. Při zpomalování a brzdění funguje elektromotor jako generátor. Kinetická energie, která by se jinak ztratila ve formě tepla, se získává zpět v podobě elektřiny ukládané do akumulátoru.

To všechno je sice pěkné, ale zároveň je zapotřebí najít pro všechny komponenty místo. Hlavně pro baterie. Důsledkem je minimální zavazadlový prostor, 279 litrů není opravdu moc. Insight je na tom o mnoho lépe (408 l), a to už nehovoříme o octavii (585 l), kterou jsme vzali pro srovnání jako reprezentanta nehybridních pohonů.

Startujeme a jedeme. Rozjezd je tichý, protože ho obstarává elektromotor, na který lze ujet při plně nabitém akumulátoru až dva kilometry. To znamená nulovou spotřebu i nulové emise CO₂. Záhy se však přidává spalovací motor, který ovšem žíznivost nepostrádá. Ve městě, kde se například brzděním a zpomalováním baterie dobíjí a elektromotor pracuje více, se spotřeba udržuje na solidní úrovni kolem čtyř litrů, ovšem mimo město si vůz řekne klidně i o šest litrů benzinu na stovku kilometrů. Navíc se zdá, že výrobce šetřil tlumicí pěnou, při vyšších otáčkách do kabiny doléhá zvuk motoru více, než je v kraji zvykem. Zajímavé je, že Honda Insight sice nemá tak působivý výsledek ve městě, ale mimo ně zase spotřeba nevyskočí tak vysoko.  

Zbývá rozřešit otázku z úvodu. Myslíme si, že vzhledem k cenám hybridů jejich čas ještě nenastal. Když si uvědomíme, že cena octavie je o více než sto tisíc korun nižší než u hybridního aurisu a v praxi není rozdíl ve spotřebě tak vysoký, pak není divu, že zájemci o HSD nestojí ve frontě.

Srovnání parametrů